SENTIMENTÁLNÍ PÍSEŇ

Rudolf Krupička

SENTIMENTÁLNÍ PÍSEŇ
Nad krajem letěly zvony. Marně má touha tlumila štkání. Písničku potok pěl starou o milování. Pastevec věrný, měsíc, co zlaté stádo vln shání, na břehu ležel, zpíval o milování. Padala hvězda. Vlny jí náruč nastavovaly. Milý a milá nad vodou stáli. Usmál se měsíc, svázal je stříbrnou stuhou. Milenec hvězdu měl v očích. Milá druhou. Do lesů zapadly zvony. Lesy je utopily. 35 Horoucně objal milou milý. Lásko, ach, lásko! Topoly, olše klekly. Co slova nedovedlanedovedla, rty si řekly. Jak byla krásná země! Milému s milou srdce tichlo. Jen moje, moje, zlomené touhou, vzdychlo... 36