POSLEDNÍ PÍSEŇ

Rudolf Krupička

POSLEDNÍ PÍSEŇ
Vsi jako kuřata krajem se popelily, polibky ze zlata na ně se lily, rozesmál všecko sluneční pocel: tebe i mě, pole i lesy, skřivana, který nad vším trylkuje si, rybník modrý jak ocel. Na hřbitov nesou chudáka, do polí hudba smutně hraje, dokola, došíra oblaka, oblaka, květy a vůně máje, země si zpívá, modré má oči, bujnými boky v smíchu se točí. Jak nám ta hudba krásně zní! Poslední píseň! Poslední! Tobě i mně se zdá, jásotem že dnes zapadá do našich polí a strání, do lásky, do snův a přání, do milování. 65 Jenom lituješ, a já též, že na té louce, kde sníme uprostřed květů, do tance při ní se neroztočíme, ač jistě, jistě víme, vždyť jsme si slovo dali, přísahali! že se nerozloučíme, věčně, ach, věčně žíti že chceme, a že my dva, ty a já, milá má, nikdy neumřeme... 66