MÁ TOUHO...

MÁ TOUHO...
Má touho ještě si zpívej v kraj slunných strání, v šum pšenky, v objetí dálek, v kraj milování, kde v lukách křepelka tluče, lesíky šumí, vsi jako poutníci zbožní slézají chlumy; kde rybník, potok se blýsknou jak skelné střepy, vlak na půl vesele krájí lán bujné řepy; kde oblak v oblaku mizí a skřivan zpívá, kde, lásko, ústa tvá rdí se vždy opojivá... Jak, jak ta obloha modrá mi v duši padá!... 40 Já vaše jabloně slyším, že máš mne ráda; já vaši zahradu celou zas slyším v dáli: že slzy pro lásku ke mně v tvých očích stály; že v noci, kdy touha usnout’usnout’, ach, sotva dá mi, své srdce mi jistě pošleš hvězd pěšinami; že okno otevřeš celé a nocí milou svou lásku odešleš ke mně, co hvězdu bílou... 41