TY BUDEŠ RŮSTI...

Věra Vášová

TY BUDEŠ RŮSTI...
Má dceruška dnes naivně se mne ptala: „Viď, maminko, že až já budu velká, ty budeš malá?“ Ó, budu, dítě, odpovídám maně, v té dětské moudrosti zříc pravdy tuchu. Tak malá, dál si pravím v duchu, že v popelnice schráně dost místa budu mít. „A moje rukavička ti malá nebude?“ (Má ve zvyku se ptát na věci předivné.) „To spíš se může stát,“ dím, v baculatá líbajíc ji líčka, „že ty mé budeš nosit rukavice.“ – – „I kabátek a kožešinu tvoji?“ – Má dcerka ráda tak se do mých šatů strojí. „Vše, dítě mé.“ – „A ty co budeš mít?“ – „Nic více.“ 20