TŘI BOHYNĚ.
Ctná Athena a luzná Afrodita
urputné vedly o mou duši boje;
je posléz rozhodla jsem, mládí svoje
Atheně davši, svárů jejich syta,
a žíznivě jsem pila z toho zdroje,
jejž božská Athena mi otevřela;
po bílém dni noc temná často zřela
mne v jejím chrámě sklánět témě svoje.
Když na nebi hvězd plály legiony,
stesk divný do duší když mladých padal,
na knihy kraj mi šedou peruť skládal
pták Athenin. A venku v soumrak vonný,
kde slavík pěl a jasmín svítil bíle,
šli milenci a Afrodité věčná
jim otvírala krásu Nekonečna
a blaho nejvyšší jim tkala v lásky chvíle.
Mně v půlnoc plálo lampy světlo siné,
květ únavy kol mdlých mi zraků kvetl –
tu náhle vstala jsem, že zlekán vzlétl
pták Athenin a zmizel v noci stinné.
A já jsem vyšla hledat Afroditu.
Mé srdce vždycky patřilo jí v touze,
29
jen rozum chladný věznil mne tak dlouze,
kde mřelo mládí mé a vadlo v skrytu.
Ven vyšla jsem, mé roucho bíle svítí,
a bosá noha chvátá nedočkavě
do zahrad setmělých, kde růže planou žhavě,
v noc opojnou, jež duši touhou nítí.
Van chladný ovál horké moje čelo,
zřím stromy zčernalé jak odsouzenců kříže,
jsou pusty zahrady a zamčeny jsou mříže,
odešli milenci a kolem vše se ztmělo.
A kudy kráčím, hasne krása noci,
zpěv zmlká slavíků a luny lesk se stmívá;
tak Afrodita v hněvu svém se skrývá –
již příliš pozdě je,je chtít její vzdát se moci.
Neb obět prvotin chce Afrodita velká,
chce první duše vzlet, chce první žár a síly,
a jejich bouřemi nás vede k tomu cíli,
kde čeká Athena pak, vlídná těšitelka.
Co smutna stojím tak a v duši se mi stmívá,
jde vstříc mi Hestia, obtloustlá, milá paní,
a smeták pérový jak žezlo drží v dlani
a z dálky na mne přívětivě kývá:
„Proč stojíš zde tak bědna, opuštěna,
pojď ke mně, uvidíš, že najdeš, po čem toužíš,
proč kazíš krásu svou a přeludy se soužíš,
když jako já být můžeš spokojena?
Že hledáš Afrodity růží parfum žhavý?
Mám celou lahvičku ho kdesi na almárce,
jej koupila jsem tuhle na jarmarce,
já dám ti ho, je, věř mi, jako pravý.
30
Že ulétla ti Athenina sova?
Ji stát mám v saloně svém na krbové římse,
když přijdou hosté k nám, jí ráda pochlubím se,
je práce umělé a ještě jako nová.“
A já jsem šla...
31