PÍSEŇ.

PÍSEŇ.
Chci zpívat píseň veselou, a hle, jak trpce zní! Jen ironický úsměšek na sebe samu v ní. Co může zníti jiného, když není souladu? Mám místo jedné duše dvě a obě v neladu. Ty obě duše vespolek tak krutě zápasí, a já se dívám, která z nich tu druhou uhasí. Tu jednu znám již od dětství – má vážný, temný zrak, jí často světlo zářilo, však často skryl je mrak. Ten zrak chce život proniknout a pravdu objevit, čeká, až světlo uvidí, by za ním mohla jít. 8 Má rety stále žíznivé, ty pravdu chtějí pít, chce za velkou jít ideou a cele pro ni žít. Ji sžírá touha poznání a mučí pochybnost, vše kdyby v sebe pojala, zda touha řekne: Dost! Tu druhou touha láká tam, kde pestrý žití rej a život šumný, veselý jak operety děj, kde krása těla bohyní, hold mužů za obět a kolem svůdných zraků zář a šustot toalet. Ji sžírá chtivost života a mučí pochybnost, by pohár do dna vypila, zda touha řekne: Dost! A ty dvě duše vespolek tak krutě zápasí, a já se dívám, která z nich tu druhou uhasí. 9