SONET.

Věra Vášová

SONET.
V tvé, Septimie, věřím milování – však bolestného cos je v lásce tvojí. Toť rozkoš tesklivá, o niž se srdce bojí, jak doušek v poháru, jenž k posledu se chrání. Nám láska hroznem v žáru vinobraní, jenž opíjí i občerstvuje v práci; a přec nám smutno je, že odletují ptáci, že tichne kraj a houstnou mlhy ranní. Jak píseň tesklivá jde duší vzpomínání: hoch Septimius, AkméAkmé, dívka svěžísvěží, plod lásky trhali kdys v hrách a laškování. Hle, v naši vinici se vonný soumrak sklání a k lásce zve; v mé dlani hrozen leží tak trpce opojný, jak pozdní milování. 38