PROHLUBEŇ.

Věra Vášová

PROHLUBEŇ.
Kraj moře černé skalisko se věží, a pod ním příšerně tak voda tmí se. To místo loď když míjí, plavci křižují sese, a zrádná prohlubeň když za nimi již leží, tu podivné si zkazky povídají. Ta němá hloub v svém nitru cosi tají (druž plavců kolem půlnoci tam shlédla již často divné věci), jak by nedovedla žal srdcí ztišit navždy, jež v ní umírají, a ukonejšit náručí svou chladnou. Zřít někdy na skále tam postať vnadnou, šat dlouhý, bílý, v moře splývající, a nahé bílé paže vzpiaty ke měsíci, a komu její nářky na dno srdce padnou, ten do smrti již smutku nezbaví se. ***
Jak ona prohlubeň mé nitro tmí se, co skála příšerná se nad ním Život věží, kde dřív byl jas, teď černé stíny leží, a touhy ubité, sny mrtvé zjevují se. A nad vším zoufale mé pláče Mládí. 13
Básně v knize Básně:
  1. SONET.
  2. *** Na velké svaté těším se již lesy,
  3. PÍSEŇ.
  4. SONET.
  5. PÍSEŇ MLADÉ ŽENY.
  6. PROHLUBEŇ.
  7. EMILU TRÉVALOVI.
  8. KONCEM SRPNA.
  9. ASTRY.
  10. PO TESKNÉ CHVÍLI.
  11. REFLEXE TRUCHLIVÁ.
  12. TY BUDEŠ RŮSTI...
  13. SLOKY PESSIMISTICKÉ.
  14. SONET EVŽENU ONĚGINU.
  15. NÁVRAT.
  16. PÍSEŇ.
  17. ERÓTOVI.
  18. SMRT KASSIOPEJINA.
  19. TŘI BOHYNĚ.
  20. ANDANTE Z LUŽÁNEK.
  21. MOMENTKA Z LÁZNÍ.
  22. NÁLADA.
  23. *** Kam odlétly jste, písně mého nitra?
  24. SONET.
  25. ŽUPÁNEK.
  26. INTERMEZZO.
  27. V NEMOCI.
  28. HEBREJSKÁ MELODIE.
  29. V ZAHRADĚ TICHÉ MOHYLA TVÁ NÍZKÁ...
  30. MÉMU STARŠÍMU SYNU.