Chaloupka.

Josef Václav Sládek Jan Bušil Svatopluk Čech Bohuslav Čermák Vojtěch Černý Otakar Červinka Jaroslav Goll Josef Josefovič Alois Kotrbelec Miroslav Krajník Jaroslav Martinec Emanuel Miřiovský František Ladislav Polák Josef Václav Pokorný Bohuslav Ptačovský Ladislav Quis František Šimeček Václav Šnajdr Ervín Špindler František Vlna Žitomír Vrba

Chaloupka.
Tichou znal jsem chaloupku, jak je člověk vídá: na střeše pár holoubků, a v ní holá bída. Pod křídla si holubi hlavy uschovali, – dole rubáš ve hrubý dívku odívali. Broukali jsou do noty čápi mudrlanti: Hle! – když dcera žebroty za pánem se fantí! [5] Na matku, že za dítě zlato jí jest bráno, broukali jsou na štítě čápi: „Nevídáno!“ Nezná čáp tam nahoře, jaké hladu zpěvy; v podzim letí za moře, co je zima neví....neví... Kolem hlavy lampy svit, dívka sní jak svatá: „Pánbu tě vzal v lepší byt, děvečko má zlatá!“ „„Ber si raděj’ ku srdci dcerušky své hanbu! Cos dostala za ni –? rci! Zaplať ti to Pánbu!““ Kolem hlavy lampy zář, dívčina tu dřímá, máť jí slzou myje tvář, otec kletbu hřímá. 6 Za plášť rozedraný jej bledé děcko jímá: „Táto, táto, chleba dej!“ a on kletbu hřímá. – U okna opírá syn o dlaň hlavu snivou, hledí nočních do krajin, notu bručí divou: „Páni bratři! vesele! u nás vždycky neděle, dokud v kapse dukáty. Víno, holky pro junáky: Bratře, to je život ňáký – hraj, ty dědku hrbatý! Zahraj dědku veselou; však nám brzy ustelou na houpavou postýlku: Pěkná postel – v prvním patře, konopná to šňůrka, bratře, na dřevěném bidýlku...“ 7 Leží dívka, – svit jí hrá kolem obličeje – otec kleje, matka štká, a syn zticha pěje. Na růženci babičky není mnoho ke stu, stíhají se kuličky v jednotvárném chřestu. Jak tu chýžku shrbilo vysoké ji stáří; však ji také zbavilo sluchu, oka září. Chudák stará nevnímá kletby, ani zpěvu, ni jak zlatá objímá záře mrtvou děvu. Znal jsem tichou chaloupku, jak je člověk vídá: na střeše pár holoubků, a v ní – holá bída. 8