Morituri te salutant, caesar!

Josef Václav Sládek Jan Bušil Svatopluk Čech Bohuslav Čermák Vojtěch Černý Otakar Červinka Jaroslav Goll Josef Josefovič Alois Kotrbelec Miroslav Krajník Jaroslav Martinec Emanuel Miřiovský František Ladislav Polák Josef Václav Pokorný Bohuslav Ptačovský Ladislav Quis František Šimeček Václav Šnajdr Ervín Špindler František Vlna Žitomír Vrba

Morituri te salutant, caesar!
V cirku Nero sedí; odpočívá po orgii a po noční pitce. Kolem dvořaninstvo jeho zívá dívajíc se gladiatorův bitce. Psi jak štěknou, k smrti štvanou zvěř z lesův vyhnanou když pán jich skolí, Caesarovi slávu zahlaholí prázdné hlavy tyčíc líná sběř, hlas když zavzní na krvavém poli: Morituri te salutant, caesar! Říman – otrok! Živobytí celé cvičil se, by umřel bezúhonně mistrovská jak socha přeuměle nad krvavou ranou hlavu kloně. Čemu žil? By caesar ruky zved’ k potlesku, až v písek cirku klesne; 64 slavným bude, k pochvale-li hlesne, slávou jeho naplní se svět! Jásá cirkem pozdravení plesné: Moriturus te salutat, caesar! Křesťan vstoupil. Druhdy vojín slavný zlomil meč, jenž slávu jeho množil. Prolít krev – mu zločin přeohavný! Zas mu pohan do ruky meč vložil. Hlavu vzhůru zvedá, kloní zbraň, v pevné víře vděčně ránu vítá, ví, že koruna mu v nebi svítá, jeho bůh mu ověnčí ní skráň – Odpuštění pozdrav jeho skytá: Moriturus te salutat, caesar! Barbar vstoupil. Na severu zrozen volný byl jak orel, túr jak jarý, teď jak jaté zvíře v cirkus hozen – Strojíváť Řím honbu na barbary! V slavném boji s Římem otec pad’, – k zábavě má umřít caesarovi; – ví však, vnukové že spálí krovy palácův, v nichž caesar světu vlád’: 65 Hlásá mstu naučenými slovy: Moriturus te salutat, caesar! Smrt si milosrdnou vyžebronil od otroka světa vládce Nero; vztýčen kříž a věky svět se klonil kříži římskému i králův stero; s barbary Řím plenil Alarich – avšak Neronové dosud trůní bohatství a slávy na výsluní. Neslyšíte? – trojí hlas se zdvih’, z bojiště když děla světem duní: Morituri te salutant, caesar! 66