Kam skryjem hanbu svou?

Josef Václav Sládek Jan Bušil Svatopluk Čech Bohuslav Čermák Vojtěch Černý Otakar Červinka Jaroslav Goll Josef Josefovič Alois Kotrbelec Miroslav Krajník Jaroslav Martinec Emanuel Miřiovský František Ladislav Polák Josef Václav Pokorný Bohuslav Ptačovský Ladislav Quis František Šimeček Václav Šnajdr Ervín Špindler František Vlna Žitomír Vrba

Kam skryjem hanbu svou?
Kam skryjem hanbu svou? Již nemá krve líc, by víc se nad ní rděla; již hrdlu není slov, co zastřít by ji chtěla; již úzká příliš hruď, než by ji mohla stajit; již čelu zakrýt ji drzosti nelze najít: Kam skryjem hanbu svou? Kam skryjem hanbu svou? Svou kletbu zbabělec do cizích krajů nese, otrok, jenž týraný do prachu zahryže se, by zaň se styděly, tyran svým stvůrám velí a jiní ve tmu s ní a peklo, nebe čelí. Kam skryjem hanbu svou? [29] Kam skryjem hanbu svou? Na zem? – ta těsna již, by celou pojala ji; pod zem? – jak svat’krádce ruku by vyvrhla ji; a skrýt ji do lidí? Ti zhrdat budou námi, a jiní schovat ji kam nevědí již sami. Kam skryjem hanbu svou? Kam skryjem hanbu svou? Ve tmách by svítila, jít pekel ve hlubiny jsme příliš zbabělí; a s nebes otců stíny by mečem plamenným – ne nejsme hodni rány, by pohrzením zas v tmy skácely nás stány. Kam skryjem hanbu svou? Slyš píseň otroka, slyš píseň otroka! Od roka zpívá ji ta havěď do roka, a přec své řetězy i hanbu dále vleče, a neví z řetězů jak ukovat si meče; a stále plyne čas ve spánku staletém a sen msty nezrodí se v mozku prokletém; a by si krátil čas, a by si krátil čas: kam hanbu uschová? se ptá vás zas a zas. Slyš píseň otroka, slyš píseň otroka! – 30