Ze vsi.

Josef Václav Sládek Jan Bušil Svatopluk Čech Bohuslav Čermák Vojtěch Černý Otakar Červinka Jaroslav Goll Josef Josefovič Alois Kotrbelec Miroslav Krajník Jaroslav Martinec Emanuel Miřiovský František Ladislav Polák Josef Václav Pokorný Bohuslav Ptačovský Ladislav Quis František Šimeček Václav Šnajdr Ervín Špindler František Vlna Žitomír Vrba

Ze vsi.
Do potoka kalina se potápí, potápí – „což tě při tom, můj holečku, srdce netrápí, netrápí?“ U potoka s vrby ptáče šveholí, šveholí: „„Však kalina jednou proudu přece povolí, povolí. Však ji potok přece jednou ponoří, ponoří, a ti lidé vaši lásku mladou umoří, umoří.““ *
Chalup a statek; na sloupku, na sloupku párek tam vrká holoubků, holoubků. U sivky holub zlativý, zlativý; viděli jste to jakživi, jakživi? [149] Co jste holubi dělali, dělali, že jste si pozor nedali, nedali? „Což pak my můžem za sebe, za sebe?“ Odtrhnou přec vás od sebe, od sebe. Stejný se k stejným přidáte, přidáte. Proč vy si pozor nedáte, nedáte! Což je ta láska divná věc, divná věc, že neučí jí jedna klec, jedna klec! Ten holub přec si uvykne, uvykne; ale to srdce nezvykne, nezvykne. *
Chodili spolu k páteru, k páteru, by vymítal z nich nevěru, nevěru. „Což katechismus lehký přec, lehký přec; nevěru vyhnat snadná věc, snadná věc.“ 150 Což té jít lehko kážete, kážete; když ku jiné nás vážete, vážete. *
Což vy tomu, má matičko, říkáte, říkáte, že tak ten můj mladý život hynout necháte, necháte? Což pak vás to, můj tatíčku, nezabolí, nezabolí, že trháte naše srdce zrovna v poli, zrovna v poli?! *
Matička pláče ve dne v noci, ve dne v noci: „Ubohý synku boh pomoci, boh pomoci!“ Tatíček zpívá týden celý, týden celý: „Však srdce s jiným páter scelí, páter scelí.“ Již nad štolou jim páter říká, páter říká, ženich cos klne, panna vzlyká, panna vzlyká. A rok – a kněz se černě strojí, černě strojí; a přec nebyli nikdá svoji, nikdá svoji. *
151 Přes olšinu mladé ptáče polétá, polétá – „bez tebe co, můj holečku, co mi do světa, do světa? Vždyť jsem ti to, můj holečku, říkala, říkala, hleď, kalinu na potoce voda urvala, urvala.“ U potoka s vrby ptáče šveholí, šveholí, že ji tam v té tmavé tůni nic víc nebolí, nebolí. 152 Frant. Šimeček.