I. Má je!

Josef Václav Sládek Jan Bušil Svatopluk Čech Bohuslav Čermák Vojtěch Černý Otakar Červinka Jaroslav Goll Josef Josefovič Alois Kotrbelec Miroslav Krajník Jaroslav Martinec Emanuel Miřiovský František Ladislav Polák Josef Václav Pokorný Bohuslav Ptačovský Ladislav Quis František Šimeček Václav Šnajdr Ervín Špindler František Vlna Žitomír Vrba

I.
Má je!

V mé duši jasno! Nebe otevřeno. Před trůnem klečím, bych se zpovídal; tak krásnou jsem Tě nikdy nevídal, ó žel, že nemám pro své city jméno. Však Ty, co nemůž’ býti vysloveno, snad v zraku přečteš, který touhou vzplál, snad na rtu zočíš, který zumlkal, když zvolati chtěl k Tobě: Má buď, ženo! Kararský mramor kouzla zrakův nemá, a malíř tvoří, žel, jen ústa němá! Kdo Tebe pojme, vtělený sne ráje? Jen ten, kdo v pýše varyta se chopí a srdce báj v strun šumný jásot ztopí, by zapěl světem hrdé slovo: Má je! [181]