U potoka.

Josef Václav Sládek Jan Bušil Svatopluk Čech Bohuslav Čermák Vojtěch Černý Otakar Červinka Jaroslav Goll Josef Josefovič Alois Kotrbelec Miroslav Krajník Jaroslav Martinec Emanuel Miřiovský František Ladislav Polák Josef Václav Pokorný Bohuslav Ptačovský Ladislav Quis František Šimeček Václav Šnajdr Ervín Špindler František Vlna Žitomír Vrba

U potoka.
A nechme toho světa – děvče moje, pojď, sednem raděj’ tu si u břehu a dívat budem se, jak ve běhu vlnek se hravých lesklé honí roje. Pojď, sedni si v tom vrby chladném stínu a budem dívat se, jak rybky tam si hrají, jak z vody žluté květy vyrůstají, jak vlašťovky se sklání na hladinu. A – budem snít – – U vody usedla si a naklonila nad hladinu hlavy: ku vodě černé shrnuly se vlasy a uchopil je v náruč potok hravý a houpá je jak dlouhé vodní řasy, kdy po vodě plynouce v náhlém styku s květem, co na břehu, se zachytily. „A budem snít – – můj hochu roztomilý či neslyšel jsi nikdy o vodníku, jenž po vodě své rozekládá sítě, či o rusalkách pověst neděsí tě, jež z večera leknínem hochy vábí a mrtvé z vod je pouští na úsvitě? Že nelze být rusalkou takovou! – Leč – ze mne, věř, tak krutá nebyla by.“ [145] K své tisk’ jsem její tváři nachovou: Milenko, chceš být básníkovou chotí? Nuž – rusalkou mu zcela takovou buď, o jaké v pověsti mluveno ti: Věčně jej vábi duše krásy květem a noř se s ním v hluboké tůně citů, kde tělo hyne – ale ve záchvitu volným se duše vzhůru nese letem, jak lesklá z vod se pnoucí bublina, když na dně hloubí život shasíná. A vodník? – věř, ta pověst pravdu má-li, též otčím nebyl panně uchvácené: Vystavěl palác čisté ze křišťáli a snesl vše jí skvosty drahocenné, co v jezer, řek se klínu ukrývaly. A palác mít v mé duše hlubině, kde šperkem city, tužby moje vřelé, a snít a plakat živobytí celé a radovat se v tiché tišině, nevzrušen nikým v slasti ani bolu, a věčně tak a věčně dlít jen spolu a věčně tak se okem v oko dívat, a na vodách když bouře rozhoupá se, z hloubi ti ňader kolébavku zpívat a kochat se v tvé duše stálé kráse – či taký vodník ukrutným ti zdá se? – 146
Básně v knize Ruch 1:
  1. TOBĚ.
  2. Resurgite!
  3. Chaloupka.
  4. Husita na Baltu.
  5. O výpravě na černé moře.
  6. Kam skryjem hanbu svou?
  7. Či láska má tě neděsí?
  8. Na to, ach, jsme nevzpomněli.
  9. Zvonky.
  10. Lásky kříž.
  11. „Kristus na poušti.“
  12. Jsou přetajemné v snění hlubiny.
  13. Upír.
  14. Vanda.
  15. Robert Guiscard.
  16. Morituri te salutant, caesar!
  17. Ve snách.
  18. Teskno.
  19. Já, dívko, slyším andělíčky zpívat.
  20. Smělý hoch.
  21. Po válce.
  22. Kaple.
  23. Prosba.
  24. Sen.
  25. Zpomínky.
  26. Myšlenky.
  27. Chátra.
  28. Na hřbitově.
  29. Otevřete brány!
  30. Mému národu.
  31. Vlastencům.
  32. Romance.
  33. Na věži.
  34. V kostele.
  35. Zelený čtvrtek.
  36. O té lásce!
  37. Dívčí popěvek.
  38. Dřevěná noha.
  39. Na hřbitově.
  40. V hospodě.
  41. Opuštěná.
  42. Větrové.
  43. Matička.
  44. Střecha.
  45. Na tebe se upomenu.
  46. Hvězda.
  47. Zmizelá radost.
  48. Mé písně.
  49. Na skále.
  50. V Čáslavi nám ho pohřbili.
  51. Kronika.
  52. Poželte, bratři, padlých hrdinů!
  53. Španělská romance.
  54. U potoka.
  55. Modli se za mne, děvče nevinné!
  56. Ze vsi.
  57. K svatému Janu.
  58. Ve fortně.
  59. Zpověď.
  60. Ach, již to dávno!
  61. Co v světě tom je za krásu?
  62. Na křižovatce.
  63. Plakala bříza, plakala.
  64. Svatá svatba.
  65. Matce.
  66. Má píseň.
  67. Moje myšlenky.
  68. Sny.
  69. I. Má je!
  70. II. Echo.
  71. III. Vy smavé oči.
  72. Buď dětinná.
  73. Orion.
  74. Silvestrová pohádka z r. 1866.
  75. Hoj, pozor! chaso bojácná!
  76. O hadu.
  77. Effeta.