Na věži.

Josef Václav Sládek Jan Bušil Svatopluk Čech Bohuslav Čermák Vojtěch Černý Otakar Červinka Jaroslav Goll Josef Josefovič Alois Kotrbelec Miroslav Krajník Jaroslav Martinec Emanuel Miřiovský František Ladislav Polák Josef Václav Pokorný Bohuslav Ptačovský Ladislav Quis František Šimeček Václav Šnajdr Ervín Špindler František Vlna Žitomír Vrba

Na věži.
Na věži zvonek klekání truchlivě ve kraj sezvání, na věži hlásný s dítětem vévodí pyšně nad světem. A s věže zvonek truchlivý donáší zvuky na nivy, donáší v srdce hluboko, že padá slza na oko. Na věži hlásný v modlení se ve kraj dívá v mlčení, dceruška k nebi pohlíží, než víčka se jí zaklíží. [100] Na věži panna plakala a do světa se dívala. – „Ten svět tak velký, daleký – kéž možno žít v něm na věky! Ten svět tak hezký, láska v něm, kolem ho vroubí modra lem –“ na věži hlásný potřikrát se požehnal a jde už spat. Na věži hlásný dřímá sen – dceruška bdí tu sama jen; na věži smutno, kol a kol se mlhy tlačí na padol. Na věži dceři v dumání zní v uchu ještě klekání, na věži panna, jakby stín byl místo ní tu rozložín. Na věži panna bez hoře – okénko klaplo v závoře – na věži hlásný dřímá sen, dceruška bdí tu sama jen. 101 Na věži panna do světa s myšlenkou snivě zalétá: „Ten svět je krásný, láska v něm, kolem ho vroubí modra lem, nad ním tu nebe vysoko, hvězdiček skvosty pro oko, a každá mrká ve snění, že svět se s láskou nemění, a kolem všecko bohaté jak ustláno by pro svaté – ó jak to krásné musí být na všecko moci zapomnít a v mladé lásky věřit sen – –“ dceruška bdí tu sama jen. S okénka hlavu k nebi výš a zas ji kloní zemi blíž, a hlava pálí, srdce vře a živa je, a zase mře. Dceruška chce už k nebi plát a zase k zemi upadat, chce lásku světa, její pel, jenž by ji k nebi povznést měl. 102 Tak je jí volno – smutno zas – dívá se s touhou v noční čas, dívá se s touhou do světa, zdaž pro ni růže vykvetá, dívá se, dívá do kraje – které k ní srdce zaplaje? Ó nedívej se panno víc, shoří ti láskou mladá líc, a přijdou pro tě mládenci a každý hodí po věnci. Hle, svět je dole hluboko a věž ve výši vysoko – – tu vzkřikla panna zděšeně, – dvanáctá bije na stěně – a panna letí do světa – – zdaž pro ni růže rozkvetá?... 103
Básně v knize Ruch 1:
  1. TOBĚ.
  2. Resurgite!
  3. Chaloupka.
  4. Husita na Baltu.
  5. O výpravě na černé moře.
  6. Kam skryjem hanbu svou?
  7. Či láska má tě neděsí?
  8. Na to, ach, jsme nevzpomněli.
  9. Zvonky.
  10. Lásky kříž.
  11. „Kristus na poušti.“
  12. Jsou přetajemné v snění hlubiny.
  13. Upír.
  14. Vanda.
  15. Robert Guiscard.
  16. Morituri te salutant, caesar!
  17. Ve snách.
  18. Teskno.
  19. Já, dívko, slyším andělíčky zpívat.
  20. Smělý hoch.
  21. Po válce.
  22. Kaple.
  23. Prosba.
  24. Sen.
  25. Zpomínky.
  26. Myšlenky.
  27. Chátra.
  28. Na hřbitově.
  29. Otevřete brány!
  30. Mému národu.
  31. Vlastencům.
  32. Romance.
  33. Na věži.
  34. V kostele.
  35. Zelený čtvrtek.
  36. O té lásce!
  37. Dívčí popěvek.
  38. Dřevěná noha.
  39. Na hřbitově.
  40. V hospodě.
  41. Opuštěná.
  42. Větrové.
  43. Matička.
  44. Střecha.
  45. Na tebe se upomenu.
  46. Hvězda.
  47. Zmizelá radost.
  48. Mé písně.
  49. Na skále.
  50. V Čáslavi nám ho pohřbili.
  51. Kronika.
  52. Poželte, bratři, padlých hrdinů!
  53. Španělská romance.
  54. U potoka.
  55. Modli se za mne, děvče nevinné!
  56. Ze vsi.
  57. K svatému Janu.
  58. Ve fortně.
  59. Zpověď.
  60. Ach, již to dávno!
  61. Co v světě tom je za krásu?
  62. Na křižovatce.
  63. Plakala bříza, plakala.
  64. Svatá svatba.
  65. Matce.
  66. Má píseň.
  67. Moje myšlenky.
  68. Sny.
  69. I. Má je!
  70. II. Echo.
  71. III. Vy smavé oči.
  72. Buď dětinná.
  73. Orion.
  74. Silvestrová pohádka z r. 1866.
  75. Hoj, pozor! chaso bojácná!
  76. O hadu.
  77. Effeta.