Romance.

Josef Václav Sládek Jan Bušil Svatopluk Čech Bohuslav Čermák Vojtěch Černý Otakar Červinka Jaroslav Goll Josef Josefovič Alois Kotrbelec Miroslav Krajník Jaroslav Martinec Emanuel Miřiovský František Ladislav Polák Josef Václav Pokorný Bohuslav Ptačovský Ladislav Quis František Šimeček Václav Šnajdr Ervín Špindler František Vlna Žitomír Vrba

Romance.
Ve srdci žal a na rtu smích, na smutném čele vrásku, šel vyprovodit ke hrobu svou nejprvnější lásku. S vysoké věže zvoní zvon, z kostela průvod chvátá, u předu kluci se křížkem a páter v rouchu zlata. Šest lidí nese ze prken stlučenou boudu v pláči – v průvodu každé po hlavě myšlenka smutná kráčí. [96] Šeredné baby za knězem s růženci ze klokočí – jim srdce dávno utuhlo, však ještě pláčou oči. V rozbitých šatech dětí pár a uličníků k tomu – on pomodlil se otčenáš a chtěl se vrátit domů. Tu za zdí smích se rozlehnul, vzdor tomu, že dnes pátek, a polku v tónech strhaných tam hraje kolovrátek. Což je mu po té muzice, teď jiná hraje v těle – kdy houslařům dal dvougrošák a změřil kolo celé. – Žebráci po mši zádušní se u kostela staví, z nich každý starou čepici teď smeká s holé hlavy. 97 V zástěrách baby děravých a děti bez kabátů – je líp se živit žebrotou, než písní z kolovratu! Šel taky mezi žebráky a dva groše mu dali – ten bídný groš, ten žhavý groš ho jako oheň pálí. Však pálí něco ještě víc a přec ten oheň hřeje – napij se hezky z hluboka, dobře se na to kleje. Ten groš, jak jiný ve světě, udá se věru všude – však pálí něco ještě víc, a v srdci teplo bude. On dopil na dno potřikrát, kolovrat skončil právě – je takto dobrý, dobrý chlap, však dnes má trochu v hlavě. 98 A dopil na dno rázem zas, líc bledne, hlava klesá – a umíráčkem na blízku kolovrat hrá mu z lesa. Tak na rtu bledém němý smích na zdravém čele vrásku, šel hledat mrtev za hroby svou nejprvnější lásku! 99