ZÁŘÍ

František Odvalil

ZÁŘÍ
Co je mi vlastně do vašich lesů? Ale mám rád v nich divizny květ, růžovou barvu zvonečků vřesu, cosi, co nelze zapomnět. Co je mi vlastně do vašich lesů? Ostružiny jsou orvané. Buchty se slívami z prázdnin si nesu a srdce trochu zbodané. Co je mi vlastně do vašich lesů? Bukvice si tam seberte již! K městu vlak letí – do dílny běsů, dál kovat ducha nádhernou číš. Adie, lesy, druhové staří! Vraťte se, hoši, ke slabikáři! Z komůrky bytné vidět je třpytné podzimní hvězdy, jak zeleně září. 7