SVATÁ CECILIE

SVATÁ CECILIE
Na varhany Cecilie hraje písně svaté. Za kalkanta chytila si čírtě chundelaté. Rajsky její písně znějí, andílci kol září. Lid je nadšen. I ten čertík dobrácky se tváří. Ale přijdou kasuisté; „Co to myslíš, Santa, že máš tady jakéhosi čerta za kalkanta? K službě Boží certissime přípustné to není! Tu má vše být čisté, svaté, kolik pokolení“.pokolení.“ „Ovšem, pravda, zcela správně, předůstojní páni! 114 Ale já těch jeho měchů potřebuji k hraní“.hraní.“ „Poslouchej, stroj dá se zřídit – můžeš šlapat sama –“ „Ano? – Ach, to bude hezké – hrát i noženkama! Ale pak si, dobří páni, přidám na tu krásu: Pedály mi udělejte, chci mít více basů!“ „Budiž! Ale s čertem vari. Šlapej někdo z lidí!“ „Někdo? Z lidí? To tak snadné pánům být se vidí? Nestačí – zvlášť nyní – každý: ten má hrb, ten břicho. Náhle místo fortissima zavládlo by ticho“.ticho.“ „Tedy si vem andělíčka! Nač ti chodit k čertům?“ 115 „Ne, to ne, všech andělíčků třeba k instrumentům! Nechte mi již toho tady – tak to bylo vždycky. Duch i nízkou sílu mění v chorál harmonický“.harmonický.“ Andělé i panna hrají, rajská hudba šumí, lidé pějí, rarach šlape – dělá, co kdo umí. A Pán praví: „Zcela dobře! k měchům stačí běsi. Pozor jen, by nesáhli vám také na klávesy“.klávesy.“ 116