DUBEN

DUBEN
Že jest to trochu spletené dnes v horečné mé hlavě, tomu se zlaté Slunečko mé nemusí divit právě! Slunečko! Aspoň na chvilku! a za chvilku zas sněží. – V tom slunku strohým souladem jen mrtvé ploty běží. Však divně vše se proplétá, co touhou žití sténá, a na jabloni každá sněť je jinak pokřivená. Chci raděj býti zahradou než plotem. Nač se škrobit? nač človíček svou vážností má Pána Boha zlobit? 18 Tož hý! můj chmurný Pegase, rozepni křídla vraní! Sic pomyslí si Slunko mé, žes koník na houpání, ba dokonce žes desentér od kolotoče trénu, kde každý kluk si za troník směl houpnout do tvých třmenů. Však sláva Bohu, koni můj, to Slunko mé se mýlí. Jen aprilové princezně, té bychom dovolili! A to by teprv byl pak let – nestačí nebe skvělé! Beztoho oba splašení, zbláznili bychom se cele... Tak vida: ploty... zahrada... kolotoč... kde se vše vzalo? Trochu se Slunko usmálo a vše se zrýmovalo! 19 A tož jen hý! v tu zlatou dál... jedeme s královskou dcerkou. – Ba jedem! – Až na tu princeznu: Nejezdí s takovou herkou. – 20