HERODES UKRUTNÝ

HERODES UKRUTNÝ
„Pěkně vás vítám, páni bratří! Toť od vás pěkné, tak se to patří, že jste se cestou na chvíli též u mne, starce, stavili. Nu a jak u vás? Žádné křiky? Nesou vám co ty pašalíky? Toť hlavní věc! Obchody jdou? A výběrčí moc nekradou? Víte, já nejsem z Izraele, ale tu moudrost pojal jsem cele, spočítat vždycky co a jak a nebýt při tom nezdvořák. Mesiáš? Král? – Ne, nevím pranic! Povídám, stařec! Ba, jsem již na nic. A pak, jsa vlastně bezvěrec, neměl jsem zájem o tu věc. Však pomoc snadná: naši rabbi, ti vědí víc než staré báby, 133 těch ptejte se a hledejte, a pak mi zprávu podejte! Víte, mně na něm nezáleží. O jednu věc mi jenom běží – vám, mudrcům, netřeba slov – zachovat se jak filosof! Jsem pokrokář – však pochyb není, že nábožensky založený – a ten, když zví, co světem tlí, svou povinnost též učiní – –“ Mudrci jdou, a z okna kouká za nimi on a pak si brouká do šedé brady – hola hou – písničku jaksi ponurou. A pak se mrzel. Měl ty týdny nejistot plný život bídný, až by z těch nálad přemilí dvořané byli zjančili. „Má podagru? Či nadýmání? Jakého štíra mu ti páni 134 do hlavy píchli? Oč tu jde? Ah, kdo tu pomoc vynajde?“ A pak šly těžkým krokem roty a zaleskly se kopí hroty – a jako podupaný lán vzdych Betlem, krví postříkán. „Proč, Bože, proč?“ Tak lidé lkali a tajně pěsti zatínali. Herodes ví. Však po kom šel, toho tam právě nenašel. Neplačte, milé betlemské matkymatky, nad obětními neviňátky! Obětí jejich zdráv a cel v dálce vám roste Spasitel. V palmách a růžích hrají si nyní, najdete si je v nebeské síni. Mnohé snad, kdyby přežilo, pozděj by Boha vraždilo! Vy dnešnídnešní, plačte! Oklamaný Herodes-satan se svými many 135 počítá dále co a jak a není dnes již náhlý tak. Ne růže těl – on duše kazí! Ah, snad z nich budou Boha vrazi – Kde s těmi pak se shledáte? Vy mu je, matky, necháte? Ó řádí, řádí ukrutněji! Jak zoufalé pak nářky znějí – třeba že Toho, o nějž mu jdejde, kat duší dětských nenajde! 136