LISTOPAD

František Odvalil

LISTOPAD
Tma v nekonečno širé zeje a kolem samé nic – je hříšná duše bez naděje, a z jejich šachovnic figurka po figurce mizí. Mé které byly? Které cizí? – Které jsou bílé jako touhy a které výčitkami černé? Co na tom dnes? jen cvakot pouhý – a sklouznou v hloubky nedoberné. Dnes duch již po nich nezasteskne. Jen chladně, slepě dál se leskne ta plocha černých, bílých polí – Však věřte, drahá, přec jen bolí, když výsměšně v sluch zahlaholí: „Šach královně!“ – To vzal tu mou? s ilusí bílou korunou? 10