VÁNOČNÍ
Ježíšek, který na nebi
Vánoce svaté slaví,
pokynul andílkům. Slétli se,
a on jim takto praví:
„Vidíte tam tu jiskřičku,
jak dole plá a bledne?
Nebojte se té dálavy,
nebojte hloubky ledné!
Toť země má. Tak maličký
na světě tom má podíl.
Ale já mám ji vroucně rád:
tam jsem se, milí, zrodil.
Toť země, matka člověka.
V klíně má přemnoho dětí.
A ty dnes přece nejlépe
mé narození světí.
Vy ode mne je pozdravte
a štědře podarujte
117
vším, co má nebe lidského!
S mým požehnáním plujte!“
Tu hned se všude po nebi
duhoví, zlatí, bílí,
jak při velikém ptáků tahu
andílci rozkřídlili.
A svatý Josef hned jich má
kol zástup nepřehledný.
Prý: dědečku, nám udělej,udělej
škatule, truhlice, bedny!
Sekerou mávl pěstoun jen,
beden jak babek v máji!
a pilou říz a pod pilou
zas bedny odlétají.
(Neb v nebi se již taková
věc děje bez povyku,
jak Bůh, když svoje „Budiž“ děl,
tak vše se dělá v mžiku.)
A pak se v bedny nakládánakládá,
co všecky ráje mají:
118
jablka, datle, oranže,
jaké jen v nebi zrají,
a toť se ví, i banány
a kokosy a fíky
a zvlášť těch zlatých ořechů
pytel tak převeliký,
a čokoláda, bonbony
i mandle upražené,
všecko, nač se jen takový
andílek rozpomene.
A potom děti, kterým jest
tak blaze na nebíčku,
(však každé tam má přemnoho
babiček, dědů, strýčků)
své poklady již snášejí:
panenky, ovečky, oře,
kašpárky, slony, medvídky –
barev a zvuků moře –
a každé ještě něco by
tak rádo přibalilo,
119
co malým tvorům pozemským
by obzvlášť milo bylo.
„Ten míč, se kterým přišel jsem!“
„A ptáčka, který zpívá!“
„Těch bonbonů, jichž z kornoutu
mi tady neubývá!“
A zvláště svatá Mláďátka,
miláčci Matky Boží,
co za celý rok dostanou,
ze všeho tady složí.
A bedny jsou již plničké
a pěkně povázány.
Teď ještě vzkazy rozličné
pro malé slečny a pány.
„Tož především jim řekněteřekněte,
jak pěkné to zde máme!“
„Aby si přišli za námi!“
„A že se nehádáme!“
„A že to vše, co měli jsme,
jim darujeme rádi“.rádi.“
120
„Aby to dobře věděli,
že jsme jich kamarádi“.kamarádi.“
„Že posíláme jim i sny,
kterých jsme nedosnili“.nedosnili.“
„l touhy, které teprv zde
se nám všem vyplnily“. –vyplnily.“ –
V tom svatá Panna blíží se,
andělské tichnou hlásky,hlásky.
„A já že jejich maminkám
posílám mnoho Iásky“. –lásky.“ –
Nebeská vrata dokořán,
andílci letí, jen fičí.
Zvolna se sype měkký sníh.
Na nebi Gloria cvičí...
Však co to jest – ten nesouzvuk –
jak ustrašené ptáče!
Ah, venku kdesi, před vraty,
několik andílků pláče.
„Co zas? Vás v Čechách vyprali?“
I Petr má duši malou.
121
„Ne, my tam ani nebyli...nebyli...“
„Tož zpovídat se, alou!“
„Nějací černí andílci
se do nás cestou dali...
Měli též svoje balíky...
naše nám skonfiskovali...“
(tak naříkají andílci,
byli to prváčci malí.)
„Ó Michale, již rychle leť,
tebe ta spřež se lekne,
a pořádek hned udělej!
To by tak bylo pěkné!“
A s vojskem Michal vyjíždí,
polnice nebes dují.
„Ať mi těch dětí aspoň dnes
svým jedem neotravují!“
122