SRPEN

František Odvalil

SRPEN
Po době květů pučících a vítězného zrání doba vůně těžké, vůně zatuchlé. K zemi, z které rostl, těžký klas se sklání. Kosa šelestí a dává rány nahluchlé. Bylo by to drsné, bylo by to teskné – ale je to silné, krutě radostné! Bez reflexí kosa vražedná se leskne. Každý chce být živ – i ten kdo sel a žne. Počkáme rádi na mládí nové a na příští krásu. Je z čeho sít. I máky rudě zahoří zas. K modrookým chrpám padá tlum snědých klasů a o život teskní – hluchý jen klas. 24