Lovec.

František Kyselý

Lovec.
Žas velký Jana Leonarda jal, když lovce podivného zuhlídal. Jej osloviti váhal okamžik a již naň jásavě a toužně vzkřik’: „Ó, Pane můj, ó, sladký Ježíši, nač luk ten neseš zemských do říší? Kam pustit hodláš s pružné tětivy ten dobývanýdobývavý šíp svůj ohnivý?“ Jak ten, kdo málo od svých uznáván, děl zvědavému s něžnou výtkou Pán: „Je možno, abych lásky byl kdy syt? Jdu sobě nových srdcí nalovit.“ [16]