Králův rozkaz.

Králův rozkaz.
Portugalská Alžběta je perlou královen, chudině ráj zemský její láskou obnoven. Oblíbené cudné páže těm, kdo strádají, dary její štědré ruky nosí potají. Na hodné to páže sočí závistivý druh, úlisně a snažně králi našeptává v sluch. „Bojím se, by královnina přízeň k panoši nebyla jen leskným pláštěm nízkých rozkoší.“ Král, že vášní nezřízenou sám je dávno zpit, neváhá lži padouchově víry přiložit. K správci pecí vápenických praví téhož dne: „Zítra vyšlu k vápenicím páže ničemné. Jak se zeptá, je-li králův rozkaz vykonán, na pospas buď nešlechetník žárné peci dán!“ Bezpečen, že se světa jej chytře sprovodí, druhý den král sladkou řečí hochu lahodí: 50 „Ke správci mých vápenic, můj zlatý june, spěj, vykonán-li králův rozkaz, důrazně se ptej!“ Jinoch letí; cestou hlédne do kostelních vrat, spatří uvnitř na oltáři svíce plápolat. Odskočí jen poobcovat mešní oběti, celou duší vznícenou se k nebi rozletí. Když jest obět ukončena, svaté touhy vznět pobízí jej v pobožnosti ještě poprodlet. Vtom se vážně před oltářem zjeví druhý kněz; šťasten hoch, že dvojí mši můž’ obcovati dnes. Mezitím se ubezpečit touží mstivý král, zdali správce rozkaz jeho přesně vykonal,vykonal. Káže lstnému utrhači: „Zvědět nelenuj, vykonal-li správce pecí přísný rozkaz můj!“ Panoš kvapem žene se, kam odeslal jej pán, z daleka se ptá: „Je králův rozkaz vykonán?“ Správce lítě posla chopí jako zběsilec, s pomahači uvrhne jej v rozohněnou pec. Konečně mše druhá v chrámu dokončena jest, k pecem páže rozpomnělé chvátá naručest. 51 Tam se pilně ptá: „Je králův rozkaz vykonán?“ Správce hlásí: „V žárnou pec teď právě bídník dán.“ Nechápajíc, o čí běží pokutu a zmar, páže králi oznamuje: „Bídník hozen v žár.“ Král se téměř zapotácí, zachvátí jej žas; vyzvídá, co s panošem se dálo v raní čas. Domýšlí se, dvojí mší že zachránil jej Bůh a že ztrestán spravedlivě utrhačný druh. Vyznává, tím Božím soudem vzrušen velice: „Páže mé je anděl a má choť je světice.“ [52]