Skriptor.

Skriptor.
Měl arnisberských bílých bratří sbor snah ušlechtilých v Richardovi vzor; byl Richard skromný, mlčelivý, však pérem tvořil pravé divy. V chléb duchovní svých bratří klášterních co nejvíc přepisoval cenných knih a výkresy i malby skvělé rád vplétal v písmo přeumělé. Byl věru šťasten bratří ze sboru, kdo přiblížit se mohl skriptoru a práci jeho snažnou, hbitou svou chválou poctit nepokrytou. Než milý skriptor příliš málo dbal těch téměř denních uznání a chval, ta šeptávaje slova měkká, že odměny jen v nebi čeká. Vždy za to měl, že píše poskrovnu, a zatím napsal celou knihovnu a nabyv zásluh vrchovatě svůj činný život skončil svatě. 127 Měl konvent po něm vzácný poklad knih, jimž divíval se biskup, kníže, mnich; než časem, jenž i pověst maří, již málo kdo vzdych’ po písaři. Až za let řadu přišel na pamět, když konvent hrobku otevřenou shléd’, v níž zatím jeho cudné tělo v hrst kostí, prachu ztrouchnivělo. Jen pravice tam celá ležela jak právě odříznutá od těla a byla čerstvá, pleti bílé jak za života v pilném díle. I pochopili bratří toho dne, že Richard pro své dílo záslužné, jímž duchovní jim schystal mannu, je velký v slávě nebešťanů. [128]