Škapulíř.

Škapulíř.
Vítán vojsku králův povel je, útokem vzít město Montpellier*; s jásotem, jak zazníval by zvon, vpřed se žene vojín Rampion, neochvějný v důvěře a víře v pomoc Matky Boží škapulíře. Lijavcem se kulky sypou kol, nesou smrt neb zranění a bol; probůh! v prsa Rampionova též se řítí střela kovová, vtom, jak vzdor by činila jí stěna, k zemi odrazí se rozploštěna. Rampion, pln hrůzy, bled a něm, změří kulku plachým pohledem, popatří pak pod náprsní šat, na němž prostřel olovem je znát, a tu plesně rozechvěn a blažen zří, že škapulíř je neproražen. Svatý škapulíř byl očitou mužných prsou jeho záštitou; ——— * Vyslov: Monpeljé! 85 rajský talisman ten líbaje vojín všecek něhou roztaje, vroucně paní nebeské se koří, která lásky zázraky jím tvoří. Zakrátko se po vojínech všech na radostných zvěstí perutech příběh neslýchaný roznese, muži otrlými otřese; mnohý z řady své div neodskočí, aby zázrak viděl na své oči. Zvědavostí král též zahoří, rozjede se bujném na oři, shlédne div a svatým žasem jat také škapulíř si káže dát a v tu chvíli ke cti Matce Boží hrdě na hruď královskou jej vloží. [86]