Bazalka.

František Kyselý

Bazalka.
Nad hojností květin Rosa z Limy bděla, aby vždy čím oltář okrašlovat měla. Nejvíc milovala z květné svojí říše bazalku, jež vůní zahrad rajských dýše. Nevýslovné stesky jednou na ni padly, když ten keřík našla vyrvaný a zvadlý. Zahořekovala s pláčem usedavým: „Co teď, ženichu můj, na oltář ti vstavím?“ A co odcházejíc v hoře stápěla se, stanul před ní Ježíš v netušeném jase. Láska žárlivá mu z přímých očí plála, jaké se co živa Rosa nenadála. Žádost náramnou měl v zářném obličeji, vpít a pojmout v sebe všecku duši její. „Já ten keř ti vytrh,“ volal s vášní vřelou, „abych již tvou lásku jediný měl celou.“ 17