Fresko.

František Kyselý

Fresko.
V chrámě fresko Matky Kristovy malíř dokončit se hotoví; vtom se ozve trámů praskání, lešení se pod ním naklání. Rychle, rychle dolů! Moh’ by snad drahocenný život zachovat; leč on mužně překonává strach, chtěje štětcem provést ještě tah. Smělý tah ten rukou dovednou cenu malby zvýší pojednou, výraz Matky Boží ve tváři vděkem nadpozemským prozáří. Sotva štětcem v obličeje tvar vkouzlí nové barvy jemný žár, lešení se pod ním troskotá, nastává mu konec života. Ohromen a jako stěna bled na Madonnin obraz upře hled a vzkřik temný vmísí v lomoz dřev: „Milosrdí své mi, Matko, zjev!“ 74 Na ten úzkostlivý temný vzkřik Matka předivná v ten okamžik z malby jako živým ramenem sáhne po malíři zmateném. Zázračně jej třímá ve výši, na pomoc až lidé přispíší a jej se strachem i radostí z úžasné té výše vyprostí. [75]