Kruh na hrdle.

Kruh na hrdle.
Kdys na břeh africký vstoup’ kupec bohatý, a než se ponadál, byl zajat piraty. Ti lotři do groše jej z peněz obrali a vržen v okovech byl v žalář nekalý. Když mysli ponabyl, vzdych’ v trudu hlubokém: „Ach, zdaž mám do smrti být bědným otrokem?“ Tu Matky Boží zjev se duší jeho mih’, již za chránkyni ctil a čáku zajatých. „Ó, pomoz, Maria!“ vzlét’ k nebi jeho vzlyk a Matce Boží v hruď jak prudká střela vnik’. V tu chvíli s něho pad’ svaz pout a zazvonil, jen ještě na hrdle kruh železný mu zbyl. l dvéře žalářní v ráz byly dokořán, byl východ svobodný v noc měsíčnou mu dán. A ráno u břehu, jak čekala by naň, loď stála hotova plout za širokou sláň. 82 Muž divně uprchlý v ples dal se jásavý, když uslyšel, že loď jej v domov dopraví. Jen kruh ten jako had, jenž kořist obtočil, jej tížil na hrdle a zraňoval mu týl. Byl blahé naděje, že snadno na lodi tu tíž mu odejmou a v moře zahodí. Než záhy naděje té pohasl mu svit, když pevně semknutý kruh nechtěl povolit. Tíž maje na hrdle a v duši otravu plul chuďas k domovu a doplul přístavu. V chrám Panny Marie hned z korábu se dal, tam před oltářem klek’ a vyléval svůj žal. Než čím se modlil dél a kojil nadějí, tím víc jej děsil kruh a svíral těsněji. Ba postřeh dokonce, když zvedl dumnou skráň, že mračně s obrazu Máť Boží patří naň. Víc ještě sesmutněl a myslil: „Bůh to suď! Snad tajná provina mou poskvrňuje hruď.“ Hned pamět obnovil a zkoumal svědomí a brzo vystihl vznik trpké pohromy. 83 „Ó, Matko Kristova,“ jal pokorně se kát, „jsem hříchem obtížen a vyznávám jej rád. Mám sladkou choť, že div k ní láskou neshořím, leč moje žárlivost ji stíhá příkořím. Když na břeh africký mě koráb nésti měl, já v domě nebohou sám na klíč uzavřel. Ni v park, jenž při domě zve v pochlad alejí, mých skladů strážcové jí pustit nesmějí. Ó, vím, že pro ten hřích mé hrdlo svírá kruh, a lítost upřímnou v mém srdci vidí Bůh. A tobě, MariaMaria, slib činím s přísahou, že žárliv nebudu již na choť předrahou. Jí volnost úplnou a práva choti dám a všecky poklady své lásky zotvírám.“ Tu s hrdla, na kterém jak zlobná zmije tkvěl, kruh spad’ a k oltáři se hřmotně skutálel. Muž uvolněný vstal, jas blaha na tváři, a na památku kruh dal připjat k oltáři. V dům svůj se odebrav byl slibu pamětliv a s chotí andělskou jak v slastném ráji živ. 84