Smrt Jana z Mathy.

Smrt Jana z Mathy.
Ten skvělý, krásný ideál jak hvězda jitřní slavně vzplál a svítil knězi Janu z Mathy, i vlastní krví vyprostit a vlasti vrátit Kristův lid, v moc moslemínskou krutě jatý. Rád pro Krista a Marii kde kdo mu v zlaté Francii dal k něžné prosbě pomoc hojnou, že zlata poklad veliký až k břehům dálné Afriky moh’ vézti slání nepokojnou. A když kde za to výkupné sňal s křesťanů jho potupné a znamenal jich údiv náhlý, Jan usmál se jen líbezně a v dál jim kynul vítězně, kam touhy jejich denně táhly. A po druhé když na překot vez’ vykoupené spoustou vod a k rodnému jim kynul ráji, 62 jen Božím divem stihla břeh loď oloupená z plachet všech zlých moslemínů pustou lájí. Pak chodil po všech nešťastných, jež třímal v poutech blud a hřích, až vysílen tou těžkou poutí krok v Město Věčné obrátil, kde smrti spár jej zachvátil a nutil duši vydechnouti. Když zapadal mu v Římě svět, vzdych’ žalostivě naposled: „Já bídné vracel v domov blahý a nyní smutně vyzvídám, jak najdu sám a zuhlídám své věčné vlasti zářné prahy.“ Vtom Jana s nebe přibylá Máť Boží světlem zalila a vidouc jeho údiv náhlý jen usmála se líbezně a kynula mu vítězně, kam touhy jeho denně táhly. [63]