VÍŠ, JAK JSEM ZVAL TĚ?...

VÍŠ, JAK JSEM ZVAL TĚ?...
Víš, jak jsem zval tě, jaro bylo, víš, jak jsem zval tě na svou loď? Vše bylo od květů kol bílo, a já tě volal: pojď, ó pojď! Chtěl člun jsem mít a míti vesla a rybník v moře proměnit, chtěl jsem, by loď nás v dálku nesla a s námi naší lásky cit... Hle, na lodi jsme, vůkol moře a modré nebe nad námi, pták hýří volném ve prostoře a zrak se plní slzami. Tak jest mi, duše moje drahá, tak jest mi jako před lety: tam pták jest naší lásky blaha, já mlád jsem zas a poupě ty. A moře, jež kol člunu hraje, toť vodní pláň jest vysněná, když svíral jsem tě za dnů máje v svá roztoužená ramena. 15 Zas ret můj tvoje hledá rety, zas květ si srdce vysnilo – rci, duše, zda se těmi lety, rci, zda se něco změnilo?... 16