ČERNÉ BÁRKY.

Jan Rokyta

ČERNÉ BÁRKY.
Kde slunce plálo po hladině moře a měnilo ji v stříbrolesklý kov, tam po západě, chmurný řetěz tvoře, řad připlul bárek černých, smutných vdov. Příšerně jejich černaly se dříky, jen žluté plachty výše hořely – jak tajily by mořské loupežníky, již vydají se na břeh setmělý. Tak jako připluly by z dávnověku, jenž zdál se nám, že již se nevrátí – a nyní ke břehům, hle, plným vděků, se připlížili s šerem piráti. Ó, skryjte se, kdo ukrýti se může, čas navrátil se dávných pověstí: své, muži, skryjte ženy, vábné růže – na černých lodích pluje neštěstí... 59