PODLETNÍ VEČER.

PODLETNÍ VEČER.
Na nebi beránci rozptýlení v západním slunci se pasou, na moři poslední úsměv denní, vlnka si pohrává řasou. Moře jak stříbrná deska hladké do dálky leskne se bíle – po břehu Tušení chodí sladké, čeká, co příští dá chvíle. Olivy ze sadu silně voní, roháči letí sem z doubí, cikada z cypřiše kdesi zvoní – Tušení chvěje se v hloubi. Dech ňadra neklidná náhle tají a zas se bouřlivě vlní – slavičí tóny sem zaznívají, ovzduší jásáním plní. Náruč se otvírá, pojď, ó Psyché, sevři mne v ramena měkká – pojď, duše, poplujem v moře tiché, loďka nás u břehu čeká! 30 Hvězdy kol do moře napadají, měsíc už z hladiny vzrůstá – omládlá srdce se lásce vzdají, v polibku najdou se ústa. Pojď, duše, plno je lásky všude, bude jak za doby mládí – vše zas jak za oněch časů bude, kdy jsme se začli mít rádi! 31