VZDÁLENÁ BOUŘE.

Jan Rokyta

VZDÁLENÁ BOUŘE.
Na ostrově v stínu oliv tichá leží moje víska. Koutek u moře si zvoliv zvím, jak nad zemí se blýská. Zde jen obláčkové plynou jako z chatek bílé kouře – ale v dálce nad pevninou černá stahuje se bouře. Zde ta výspa v jižním žáru bezstarostně, sladce dřímá – tam jsou mračna divných tvarů, a z nich ze hluboka hřímá... Tak mi jest, jak bych se díval v osudy své kdesi z dáli: zaléhá je černý příval, hromy bijí, blesky pálí. Zdá se mi, že takto budem na svůj život pohlížeti jednou po západu rudém z výspy míru, ze zásvětí. .zásvětí... 76