OUVERTURA NOVÉHO ROMANU

Josef Svatopluk Machar

OUVERTURA NOVÉHO ROMANU
Ach, začíná to jako obyčejně: Ty snivé, plaché pohledy, to rdění tajené a zřejmé stejně, a bez příčiny slzy, smích – Znám nazpamět už tuhle komedii, a to je při tom nudno nejvíce; to bude, vím, směs prosy s poesií, jak byla v dobách minulých. Vím, na plesu kdes, že stisk ruky vřelý, vzdech významný a tanec vášnivý, či z vlasů tvojich kvítek uzardělý tajemství tvoje zradí mi, vím, že pak budem deně hovořívat řeč vážnou, mnohé hlouposti, že budu rád se v tmavý zrak tvůj dívat a líbat tě rty žhavými, a vím, že jednou v smutné podjeseni, až park své žluté listí sesype, jak herci dlouhým hraním unavení už budem oba konce ždát. A v stesku strojeném a žalu mnohém a v slzách, které v srdci nepálí, dá jeden druhému z nás pěkně s bohem a proč to všecko – nebudeme znát... 19