PŘÍTELI POETOVI

PŘÍTELI POETOVI Em. Čeňkovovi
Z těch jsi jedním, kteří vlíti musí všechno v hladké verše, co jich nitro trpí, cítí, co jim duší prochvěje. Přijde potom vážný znatel, prohledne je, doporučí, milosrdný nakladatel pomůže jim na světlo. Do světa tvá knížka pluje, přítel dobrý o ní píše, při tom jemně konstatuje: lze v ní vidět cizí vzor! Kritikové povolaní trochu řežou, trochu chválí, pak dí v bystrém rozpoznání: jak u jiných – kopie! A hned vážně přes hranici chvatem běží, vlekou nazpět poety se vzpírající živé, mrtvé – tvůj to vzor! Obecenstvo pokyvuje úvahy čtouc, ne tvých veršů, po kriticích papouškuje úsměšně: toť kopista! 67 Různí špačci-poetové pískají dle tvojí noty, z tvojich tvoří verše nové – kopistou však zvou tě též! Soudy ty se kolem lejí, z knihy do knihy se dědí – naše vlast je Galilejí, jež nerodí proroků! Tak to bylo přede lety, tak to půjde v příštím čase, a náš národ nad poety svými krčí stále nos!... 68