ČASOVÁ

ČASOVÁ
V radosti, plesech, bouření a zpěvu náš plyne stále život národní, jsme při tom hrozní v spravedlivém hněvu, však k rázným činům nikdy rozhodní. My máme strašných hromů, blesků celý – národní jmění – nekonečný sklad, a dovedeme, vztekem rozechvělí, drát telegrafní jimi přetrhat, je v časopisů sloupce vrhnem prudce a při pivu pak kdesi ve skrytu, my čtouce je, si vítězně mnem ruce: Jsme přece jen potomci Husitů! Jak děti bojácné, my málo smělí, vždy hrozit máme krásně ve zvyku, při každé hádce svému nepříteli těch velkých, mrtvých silou tatíků, a hněv nás jme, že ani nezachví se, že hrozbou naší není přestrašen, i citujeme silněj v časopise ty otce dávno mrtvé z hrobů ven – však buďme rádi, že už oživené víc nevstanou ty mocné postavy, vždyť nejdřív na své plémě nezdařené by pozdvihli svůj palcát krvavý! „Národní“ barvy, papír, kroj a zpěvy – my „národnost“ už vtlučem do všeho, – vše vlastenecký nátěr u nás jeví, však vlasteneckým není ničeho, vzdor básním, které vlastenectvím dýší, jichž tucty vyletají každým dnem, 56 však nevěří v ně oni, kdož je píší, ni my, když je tak bez zápalu čtem; národní v pravdě jest ta komedie, již nadšeně zde známe všichni hrát, vážně a svorně se zde souhra lije – a cizina se neustává smát. Jsme na to hrdi, že jsme z hrobů vstali, kam před věky nás přísný osud sklál, však sotva jsme své údy narovnali, k propastem jiným bereme se dál a zříce zpět, jak hrob ten zraku mizí, my propukáme stále v jásot, zpěv, slavnosti pášem, oblekáme řízy a pěníme si pivem horkou krev – však nikdo, nikdo není mezi náma, jenž bystře, vážně k předu pozírá: kde strašněji než bělohorská jáma se bezedný hrob pro nás otvírá! A potom? potom? Věky přejdou v kmitu, a plémě jiné cizích jazyků v zem vtrhne boucharonských Sybaritů po neslavném jich trapném zániku; však zahyneme v radosti a zpěvu a přetrháme telegrafní drát, protesty, hromy velikého hněvu a deštěm žurnálových kanonád – pak v museum, jež stavíme teď krásně, se sláva naše snese celičká: protesty, řeči, vlastenecké básně a červená nade vším fánglička!... 57