POVOLÁNÍ.[Květy 1838.] 1.1. Na břehu jezerním, za půlnoční strání,Sokol jarý v bujném víru se prohání;A sokol ten jarý, břehem co létává,Z lůna zámořského jitro očekává;Zbouřená však vlna za vlnou se hází,Aniž mladé jitro se sluncem přichází.Na břehu jezerním, za půlnoční strání,Jinoch toužně čeká vidinu svých přání;Zpěněných po vlnách za mlhou pozírá,Vzhledy žádostivě do dálky upírá.Mdlé jsou oči jeho co luniny zraky,Čelo zasmušilé jako noční mraky;V mladistvém však srdci oheň skrytý pálí,Při té hvězdné záři i pod sluncem stálý.Jezero se tiší. Miliony světůV hladině se třpytí leskem skvělých květů.Mezi nimi luna se co labuť vine,Osamotnělá když mořem nočním plyne.Vy hvězdy ve vlnkách, proč nejste květami?Hladiny jezerní, proč ne lučinami?I proč ty, měsíčku, jasnou nejsi lodí,Bys jinocha nesl, kam jej touha vodí?33Již se temní nebe i vše zemské kraje,Chladný vichr z dálky po jezeru vlaje,Hvězdy zhasly, žádná cizinci nesvítí,V oku jeho slza jen se ještě třpytí.Jaké se to zpěvy nocí probírajíA dechem větérků s vlnkami si hrají?Na perutích zvonků, v jemném rokotáníZádumčivých strun se vznáší sladké lkání?Jsouť to ony zvuky, jež ve snu slýchával,Po nichž jinoch touhou roznícen vzdychával;Jeť to znění harfy, jížto mladík hledá,Slyší její zvuky; – ji mu osud nedá?Hoj, jak divě šumí harfa opuštěná!Nezbudilať hlasy ruka zasvěcená;Smutně stojí tam ve bledém lesku luny,Zpěvec povolaný nesahá jí v struny;Perutím jen větrů nástroj se zachvíváI čarovný nápěv ozvěnou doznívá.Místo slzí pěvce chladné kapky rosnéOvlažují struny harfy zvukonosné,O níž pověst divná odedávna sluje,Zvukem svým že mrtvé z hrobu vyluzuje;I vše bezživotné že procitne k žití,Lze-li zasvěcenci zvuk z ní vylouditi. –„Neste mne, ó větry! v čarobystrém běhu„Tam, kde harfa dřímá, k zámořskému břehu!34„Cítím v sobě sílu, struny probírati„Rukou odvážlivou, píseň si zahráti,„Níž by při kouzelném strun obživnul znění„Mrtvý kolem kraj, i obraz mého snění!“Zašuměly vlnky; jezero se chvěje,Loďka bílá k břehu větrem hnána spěje;Žádný ji nevede, sama se kolíbá,Tam, kde jinoch čeká, plynouc se zahýbá;On v ni chutě stoupí, a větrům se svěří,K břehu vzdálenému bystrý let zaměří.2.2. Zříš-li ony květy bíléV skal severních pustém stínu,Jak se dechem třesou nočním,Chladící se v země klínu?Zříš-li vlnky stříbropěnné,V záři luny an se třpytí,A nad břehem objasněnýmSeverní jak hvězda svítí? –Slyš, ty květy a ty vlnkySlova tajná si šeptají;Temný jak jich hovor s výšeHory lední poslouchají!A kde luna břehy líbá,35Harfa v blahém dřímá snění,Struny větrem prohýbanéV chladném skví se políbení.Kolmo sněžné strmí horyObloze ku zamračené,Mezi nimi chovají seHroby věkům zasvěcené.Ano, jsouť to ty pahorkyNocí tmavou zastíněné,Pod nimiž se kryjí čelaVěčnou slávou ověnčené.Po náhrobkách větry chladnéSoumrační pustinou vlají;V lůnu však té stinné zeměVřelé srdce spočívají.Srdce věštců, srdce zpěvců,Srdce plné lásky citu –Minstrelů, Skaldů i BardůV podzemním se kryjí bytu.„Skály, náhrobky vy věčné!Hroby tiché an hlídáte:Proč tak smutně s šedých výšíK dalekosti pozíráte?Větrů jak severních bouřePředivoce vás ovívá,A ta harfa opuštěnáV stínu vašem přec zaznívá!Ó, jen jeden z sladkých zvuků36Zbudit by mně bylo přáno,Z tmy ku světlu by procitlo,V noci věčné co chováno;Po obrazu tom jedinkémRozčilen můj duch toužívá,I vše snění mého žitíVe vidině té se splývá!“Takto jinoch. Slova jehoVětry nesly dál a dále,Ozvěna až oněmělaNejzáz na severní skále.Tichá byla noc. Na dálnémBřehu loď se zastavila;S oblohy jen zář severníProudy světla rozvalila.Jinoch trnul nad pustinou;Vzdálený je domov jeho,Kraje neznámé mu kynou;Břeh se pění – sníh se bělá,Obrazy dědinné hynou.Květné nivy, stinné stromy,Žhoucí růže zde nezočí:Stráně lední, pustá lada,Holé skály vstříc mu kročí.Ale slyš! – za skalinami,Odkud zpurně vír zavívá,Sladkých zvuků tajné lkáníOd hory k hoře zaznívá.37„Krajiny nechť jsou i zpustlé,Sever nechť se hrůzně jeví:Takové kde znějí zvuky,O pustinách mysl neví!“Těmi slovy mladík vzdychnuv,K dědině vzhled zaslal jeden,Druhý k zjevu kouzelnému,A se vřelým srdcem kráčelBlíže k tónu slyšanému.Mezi dvěma skalinami,Věčným sněhem přikrytými,Ouzký průchod v doly vedeStezkami zastíněnými.Pokraj skály nad průchodemPozorlivý stařec sedí,Na jinocha bloudícíhoS výše objasněné hledí.Víť on, jinocha co vábí,Zná mladíka toužebnosti;Bystrý jeho zrak zasáhneAž do srdce hlubokosti.Dnem a nocí tam obývá,Jakby hlídal zpěvců hroby,Zasmušile dolů hledí,V mrtvé jakby zíral doby.– „Starče, rci, jaká že dráhaV ony blahé vede kraje,38Z nichžto hlas čarovné harfySladkým zvukem v dálky vlaje?“ –Oči starcovy se pnulyNa jinošské jaré tváři;– „Jak?“ – dí – „ty zde pobluzuješChladem pod severní září?V zámořské což vlasti lůněSrdce tvé si nehovilo,Že v seversko pustochladnéToužení tvé zabloudilo?Zde se nerdí růže jarní,Mrtvou zem jen sníh pokrývá;Zde slavíků nezní lkání,Vír tu hlukem poušť provívá.Vrať se zpět! Kde domov kyne,Květou věnce tvé mladosti!Domácnost, přátelství, láskaJiné poskytnou blahosti.K žití vrať se uvyklému,K břehu spěj opuštěnému;Smutnéť je zde přebýváníSrdci osamotnělému!Vím, co tebe k harfě vábí,Ducha tvého znám želání;Důkazem-li však již vůleVznešeného povolání?“ –„Povolání?“ – vece jinoch –„Povolání strun se tknouti?39Nevím! – Není-li mi dáno –V pustinách chci zahynouti!Za vše vnady a pohodlíZ klidu domova kynoucíNedám jeden z těchto zvukůHarfy kouzelné plynoucíCož mně domácnosti blaho?Čin a bojkolují ve mně!Vznešenost tak mocně vábí!Krása dojímá tak jemně!Dítě byv, za jitra časněNa pahorky jsem spěchával,Šeptot jihu, šumot listůBlažený jsem poslouchával;A ten jih, ty listy šumnéV souzvuku mně zaznívaly,A vše sladké jejich hlasyV srdci mém se ozývaly:Záře, stříbrné co strunyJasoňovy vše se chvěly;Háje, svěcených co chrámůNápěvy mně v jaru zněly.Noc kdy tichá blížila se –Slyš! Tu jemně mi zavlályStruny harfy nespatřené,Jakby k sobě mne volaly.Tón se nad horami snášel,Vábně údolím zavíval,City nevyslovitelnéTajně v srdci mém budíval.40Dědinu jsem svou opustil,A v ta místa, odkud mořemČaromocně zvuky vlály,Osudné mne větry hnaly.Přijmiž mne! Rci, kde je harfa?Kouzelné nechť zvuky její,Rukou mojí probuzeny,Krajinou dalekou znějí,By ve všedním světském hlukuKrajem zavzněly mlhavým,Tajemným strun rokotánímSrdce k citům budíc pravým.“I dí stařec k jinochovi:„Tvou co mladost roznítilo,Co jsi ve snách jen slýchával,Jdi, by se ti zopravdilo! –Dlouhá vede cesta k cíli;Touha neukojitelnáDráhou umělce provází;Kořist tam však spasitelná!Jdi a zvučné strunky okus,Hraj, co v tobě touha hrála;Vidina by mysli žhoucíV příbuzných i srdcích zrála!By zas k žití procitnulo,Věkami co pochováno;Příští by tím vznítilo se,V minulosti co konáno.Pěj! Neboť ty’s povolaným!41Kdo již z mládí v touhách žijeLuze neznámých, tomuž sePovolání v srdci kryjeVznešené! – Básnická říšeObrazův se ti otvírá;Pěj! a nechť se píseň tvojeSvětem zchladnulým probírá!“ –3.3. Kde ve samotném dolu, vůkol ostíněném,Kouzelná harfa dřímá v snění zádumčivém:Až tam zabloudil jinoch; a vidina, hle! jehoSe v jasné skvěla záři nástroje čarovného.Dřímajíť harfy struny, i sladké nápěvy,Až zbuzené zvolencem se k žití vyjeví.Co s Eolinou zvučnou, vzduch s nimi si zahráváA k vzdáleným krajům smutně povzbuzení volává.I mladík spatřiv harfu, k ní s touhou pozíráA rukou vyvolence vše struny probírá.Hle! Jak se moře pění, zvuk nad ním kdy zavěje,Jak blahem šumí háje, kraj milostí se chvěje!A stíny zpěvců dráhných z snů věčných prociťují,Poslouchajíce zvuky, jež struny poskytují;Do hlubokosti země pronikne liboznění,Nad oblaky se vznáší jinocha vroucí pění;Pod zemí co je kryto, zvuk jeho neminul,Nad oblohou co žilo, on k zemi přivinul;Co dávno smrti dáno, on v život povolal,42Co k zemi připoutáno, on nebesům podal.Slyš! on o lásce zpívá, a země miluje,On nesmrtelnost pěje, a smrt obživuje!Na minulost zpomíná i zpěvce zašlých časů –Slyš! jak šeptem děkují zvučnému jeho hlasu:Zpěvcůsbor.Zpěvců sbor. Nad hrobami našimi mnohé věky plynuly,I měnila se země; my v tmavém dleli snění.Ach! kde jsou harfy naše? S věkami zahynuly,I zpěv náš větrem zavát, i reků více není!Již dlouho jsme ve chladném, přesmutném tleli hrobě,Hra tvoje nás zbudila, vzdáváme díky tobě!Pěj mužnost v srdce slabé, zbuď zápal, skutky, ctnosti,Na mrtvé pomni reky, na zpěvce z minulosti.Ty, synu nových věků, z hrobů svých tě vítáme!Ve věčnou zahřmi harfu u bujarém zpívání;My každou nocí nové tvé písně posloucháme,A věk mladistvý uzná tvé vyšší povolání.