VÁLKA.

VÁLKA. (Z Al. Puškina) [Květy 1840.]
Počíná válka! – Prapory se vlají! Čest uražená svaté zdvihá zbroje! Msty oslavení spatří oči moje, Jen krev uvidím, mrtvoly po kraji, A kolem mne déšť koulí syčet bude. Zvuk strašný v duši mnohé teď zahude! Tam v táboru vojíni se zdvíhají Co moře zbouřené, a vůdců rozléhají Se rozkazy, budíc krvavé seče; V sluneční záři jasné skví se meče, 60 Z úst děl se hromy zanášejí duté, Zničení kolem zvěstujíce kruté. Z rány smrtelné červená se řítí Krev; v mnohé ruce zbraň se již netřpytí. – Zde, pěvče, hlasně pěj o zmužilosti! Chci pěti, ano – v harfěť zvuků dosti. Jak v nový život vše mi tady vzchází! Stráž volající temnem popochází; Večerem tichým bubnů rachocení, Pak vojska divé k boji probuzení, Hluk střelby, chrabrých klesání vojínů, Jež blízká smrt v chlad věčných jímá stínů! Aj, zdaliž toho krve prolití I v prsou mých ctižádost roznítí? Zda divým reka toužením po slávě Se věnce octnou také mně na hlavě? Či mne osudu neprozračná moc Odešle z bitvy v tichou hrobu noc? Má se mnou vše, co milé kdy mně bylo, Co doufal duch, po čem srdce toužilo, Zajíti? Nepřejde toužení žádné Na bratry, přátely? I mysl zchladne, I lásko, ty mých želů dítě vnadné? Pryč, myšlenky, a navraťte se více, By žalem v srdci nezbledly mé líce. Váleční hřmote! probuď mne ze snění! Hrdinskou dráhou veď mne k oslavení. 61 Zahřměte děla! – či jste oněměly? Své rozsílejte smrtonosné střely!