VÝJEV ZE ŽIVOTA RYTÍŘSKÉHO.

Karel Sabina

VÝJEV ZE ŽIVOTA RYTÍŘSKÉHO. [Květy 1838.]
I. I.
Noc lesů českých chladně zavívá, A v dechu jejím Chvějí se ratolesti stromů, Mezi nimiž král, mnoholistý dub, Od kořene k vrcholku se třesa, Ve snění nočním divoce šumí. Míhají se pod ním bílé duchů stíny? Čili tam dvé labutí se sešlo? – Ne, toť milující Vojín s Ládkou. Vojín, rek mladý, však mnohozkušený, V očích blesky, v ňádrách lásku choval, Lásku vroucí, neporušenou, Čistou jako růže lící jeho; On, poslední slavného kmene květ, Hrdě do věku svého hleděl Co lípa na hřbitově z hrobů do oblak. Ládka – lilje z luhů českých – Milost z očí, srdce, úst jí vála. – 207 Pod dubem mnoholistým Oba láskou se objímali, Objímali se žalujíce. Nad nimi luna smutně stála, Jak by rozuměla vzdechům jejich, Tak dlouho dlíce, dlouho truchlili; V políbení jejich horké slzy Planuly na lících jim, Co žhoucí krůpěj z jitra na růži. – Přiblížil se Bedřich, sluha Šedovlasý, Vojínu věrný. „Aj, rychle pane, hodina se blíží – V poli dálném vlají praporce, S přílbic jiskry nocí třpytějí se; Připraveni již našinci stojí.“ Tak praviv Bedřich, v dálku ukázal. Tam planinou, co hejna ptáků divých, Jezdců se nesly sbory černé, Sbory černé, lunou objasněné. „Hodina se blíží,“ zašeptá Vojín; „Ládko, ó Ládko! – hodina se blíží, Jenž mne snad navždy s tebou rozvede! Kde mužnost má? – hleď, slzy v očích!“ – Nepláčeť orel, kdy zem se zachvěje, Kdy pádem stromu rozkáceno hnízdo; Rozepneť on perutí svých, Zemi ulítna k obloze zírá 208 A v chmuře oblak zachází. Velká ryba mořem plynoucí, Kdy bouře divá valy budí, K obloze vlny pohazujíc, Do hlubokého zaměří dna, Tam se kryje v temnu, čekajíc, Až se nad ní hladina objasní. – Tak i Vojín s svou milenkou. Otíral děvinné slzy jinoch, Ještě jednou ústa políbil, „Buď věčně mou!“ posledně šeptaje. – „Tvojí, aneb smrti!“ vece Ládka. A vzhůru skalou plášť a péra Milencova v dechu vlály nočním. II. II.
Smutné ze sna procitnulo jitro. Nezíralo slunce z chmury šedé, Nesmála se zoře na obzoru, An plakalo nebe slzy jasné, Slzy chladné ze pohledu země. Hle, na bojiště první klesla zář, A z reků padlých nespatřil jí žádný! Pustá se jevila lada, V dalekém poli skřivané nepěli, Divoké jen ptactvo polétalo tam, Pasouc se na mrtvolách. – 209 Tamo leželi rekové války! Vůkol nich potoky krve, Jak by červeným deštěm posetá země V růžové se měnila moře. Tamo ležely citlivé srdce, A v každém dva pochované světy, Jeden svět želu, blahosti druhý. Srdce nyní zchladlá – bez citu – Netloukla více! Ty oči, plamenem svým Co rozjítřenou znamenaly mužnost, Neplanou více! Mdlé jsou ruce meče držící. Co se k smrti pronásledovali muži, Beze msty podle sebe ležíce – Srdce na srdci – hnijí! Žádný nad nimi nepláče? Zpět nedá zemi, co z ní vyvinulo se? – Hle, co se to hýbá? – Zpod křoví mrtvola se zdvíhá, Zdvíhá se slaba, zpět zase klesá, Vzdychá – mdle zírá – ach, volat nemůže! Vůkol ní tu věrní bojovníci V středu pluků nepřátelských, Mrtvi vše – pomoct jí nemohou, „Ach, jen jednu chladnou krůpěj! Plamen – plamen mne požírá – Kdy uhasne s žitím mým?“ 210 Tak šeptaje bojovník polomrtvý, Ještě jednou zmocniv se, Přes mrtvoly se hodě K druhé se převalí straně. Tam potok krve v přídolí byl splynul, Naň klesla ústa bojovníkova, Nápojem červeným se chladíce. Kdy víc a víc rozjasnil se den, Bojiště se osvítilo v hledu jeho: Žalostí se odvrátil jinoch A dále odleza křovím Dostihnul pramen čerstvý, stříbropěnný. Tam záře vlnkami pohrávala, Tam libým dechem břeh zaváněl. Slavíci pěli na blízkých větvích, A svatý mír rozkládal nad krajem Blahé perutě své, Jak by ledva deset kroků odtud Nikdy krev lidská nebyla ploula, Aniž hluk války byl kdy zazníval. Tam ležel mladý bojovník, Čerstvé ssaje dechy do sebe; Vymýval rány boku krvácejícího, Až pak ve sílící klesnul spánek. Dlouho v stínu tam obýval, Nelzelo mdlému dědiny dojíti; Pramen a kořínky živily jej. A denně mu přibývalo síly, A denně dále a dále dolézal 211 A na břehu snil milenec Vojín O vzdálené své Ládce. III. III.
Byla jasná, hvězdoskvělá noc. Ve hvězd poblesku lučiny se chvěly; Ni větýrek listem nehýbal, Nekryla chmura hvězdu jedinkou. Tu ozvěna hájem nesla klusot, Klusot hbitý komoně vraného; A komoň vraný stanul na bojišti, Stanul a trnul nad pohledem hrůzným. Zařval, až všecky lesy i skály Zařvaly s ním, jako by mrtvoly Dávno uhnilé zbuditi chtěly. Žádný se však nepohnul; Jen smutný jezdec s vraníka slezl, Uvázav jej k dubu silnému Na bojiště vstoupil, vůkol pozíral Zasmušilou tváří, jak by koho hledal. Ach, hledalť věru služebník pána, Hledal Bedřich šedý mladého Vojína! Na vše těla se díval, Vše obracel, vpadlé tváře zkoumal, Zkoumal i oděv při měsíční záři – – Pána svého nenašel. Aj, skvěla se přílba pod křovím, Přílba mladistvého rytíře; 212 Jeho však tam nikde nebylo! „Ó, vy ptáci, divocí vy ptáci! Kam jste unesli dobrého mi pána?“ Vzdychal Bedřich i hlasitě želel, A když darmo pole vše prohlédal, V středu klesnul pode šírým nebem, Obnažil svou lebku šedovlasou A za svého se pomodlil pána; Modlil se a slzel. Shůry-li ty vřelé slzy jeho Anděl bdící zočil na starcově tváři, V číši zlatou jistě pojal je A vše země Pánu předložil. IV. IV.
V táboře českém bylo živo. Zlaté číše vínem naplněné Stolem kolovaly i řadami. Na blaho se pilo vlasti, slávu rekův, Na památku vděčnou padlých v boji. Tu vystoupil vůdce Bojemil, I zamlčel se vešken sbor. „Páni moji i druhové milí! Kde je ona ozdoba rytířstva, Co nám v boji mečem svítila, Rozplanuvši mužnost naši? Čí je vítězství? – On zde není a nebude více! 213 Tuto číši, páni, k jeho slávě, K Vojínově slávě!“ „K Vojínově slávě!“ zavzněl sbor; A již číše byly prázdny. Tu se mezi many octnul muž Černě ozbrojený; „Vám díky, bratři moji!“ Tak šeptal hlasem slabým, pohrobním. „An však já žiji, připiji si s vámi! – Vy všickni dlouho žijte k slávě vlasti!“ A naplněnou pojav číši, Pil, až se holé zalesknulo dno. Uleknutí bojovníci Jako omámeni stáli, Dotknouti se ho neosmělujíce. Tu on k Bojemilovi přistoupil, Mužně jav pravici jeho: „Buď vítán“ – pravil – „vůdce můj!“ l objal jej po těchto slovech. Uznavše, že on není duch, Ni stín Vojína v seči padlého, Žeť on to sám, ten oželený rek: Hrnuli se vůkol něho, Vítajíce jej, se divili: Jak on, jehožto pád a smrt Rozhlášeny byly v táboru, Opět se navrátil? I vypravoval jim Vojín bohatýr Svůj osud i nehody na bojišti; 214 Až pak pozdní temnou nocí Uhasly i hvězdy na nebi, I pochodně všecky v táboru, A rytíři spěli k odpočinutí. – – Jitrem byl procitnul kraj; Růžemi posila zoře obzor. Vyvinuv se Jasoň zářeskvělý, Nad nivou se usmál, jak by blahým Cítil se blahostí země. Libostinné zbudily se háje, V trudných nočních mrákotách leževší; A jak plamenným svým okem Prodral Jasoň se skrz dubů ratolesti, Ptactva zpěv se vinul k obloze: V táboru procitli plukové. V ranním slunci lesknuly se zbraně, Stříbrné třmeny komoňů hbitých I jasné přílby pérami ochvívané. V čele řadou stáli rytíři, Za nimi zbrojnošů pluk věrný. A jak vzhůru se vinulo slunce, Nad horami skvělý vstával den: Z úst mužných ranní píseň zavzněla, Píseň zvučná sboru bojovníků. Kdy však poslední se tratil hlas, V dálných kobkách horních umíraje: Vstoupil vůdce Bojemil před many. Děkuje za služby prokázané I za poslušenství věrné, 215 Loučil s nimi se po ukončené válce. „Zkroceni jsou nepřátelé naši, Již blesků jejich vlast se nebojí; Upokojen král a pán nechť sní O blahu svého národu. – An však doba kyne ještě jiná, Na východě, odkud blahodějné Slunce v kraje naše přichází, Tam muže volá svatý kříž; Bohumilá, vyvolená země, V jařmu nevěřících úpící, Křesťanům všech zemí kyne: Slyšte, bratří, z východu volání! Prapor vlaje tam zasvěcený. – Kdo z vás vstoupí v řady mé? Se mnou půjde pro slávu a nebe?“ Hle, rozjasnila se čela mužů, Všickni jednohlasně svolili, Přistoupivše k jeho praporcům; Jeden jenom jinoch zůstal zpět. „Jak? – Vojín, náš rek? – Snad jej touha k milce vábí? Lépe se mu zdá v náruči děvy, Nežli v boji posvátném obývat?“ „Vůdce, odpusť!“ na to Vojín dí; „V nebezpečí kdyby byla vlast, A v jedné žíle krev mi ještě ploula, Jen v jedné, pravím – nerozmýšlel bych se. Však pokoj vládne Čechií! – 216 Aniž stydím se veřejně vyznati, Že znám ještě jednu povinnost – První po vlasti své; A ta mně kynouc, táhne k domovu. Nežiji jen pro slávy zisk, Nevábí východních mne krajin krása, Ni touha po zámořských lučinách, – Mně krásné zde i kvetou růžiny; Protož – jdi s Bohem, vůdce! – já se vrátím.“ Zbrojnoši se vůkol posmívali Milenci Ládky spanilé. Nad tím se jarý Vojín zasmušil. „Aj, pánové!“ dí rozhorlený – „Kterého z vás nevěsta želí, Opuštěna a v hoři hynoucí? Za čího sledy slzy kanou? Kdo pro vás pláče v dědině? – Mlčíte? žádný z vás neoplakán? – Nuž tedy, nechť zaslepenec O světle soudit se neosmělí!“ Takto řka, zabodl v oře, A vraník letěl zpět k domácí hoře. V. V.
Skřivánku, milé ptáče, komu pěješ? Pěješ růži břehem se chvějící? Čili bylinám po mezích? Čili mladým háje stromkům? Všickni mile tě poslouchají, 217 Písně tvé na sebe vztahují; Ty však pěješ jenom sobě A zazpívav, pryč odlétneš, Odlítnuv, nepomníš, kde jsi pěl. – Ale jinoch ví, kde lásce žil, Ví, kde ho roznítil plamen její, A pospíchá ku milence zpět. Tak nocí se nejiskří nebes hvězdy, Jak lásky touhou oči jeho planou; Tak nezkvítá v sadu růží květ, Jak líce jeho v zpomnění se rdí. – Nechť jako bouře šuměl prudkým letem Vraník osedlaný k dědině, Nechť k průchodu vše větve prolámal, Pod stopou jeho kvítky práchnivěly: Přec lenivým rekovi zdál se kůň. A hle – v dálce skví se báň s jejího hradu, Jako hesper v červánkách se stápí, Západním když plyne obzorem. Tak žádnou hvězdu Vojín neuvítal, Tak jasně se mu slunce neskvělo, Jak ona báň ve záři večerní. A víc a víc se tmělo, Jen čela hor se ještě rděla, Poslední an zář se na ně metala. Tu vraník mdlý pod jezdcem sklesnul A ouvozem se válel. Nadarmo bylo Vojínovo snažení, Docházel koni dech – 218 A hbitý vraník nevstal více. Nelzelo dlouho oželovat koně, An temnost v kraj se sklonila; I ukryv mladík puklíř svůj i třmeny, Stínem háje spěchal ku milence. Bylať temná, smutná noc: Vichr hvízdal lesní pustinou, Praskalyť i větve polámané, Jak by poslední již mřela noc A nad zemí jitro víc nevstalo. Ptactvo lesní nepělo milostně, Vše se v hnízda bezpečná ukrylo; Hvězdy nebes nesvítily drahou, Všecky zhasly v chmuře strašlivé. Dálných hromů hluk tu počal vířit A jen blesku kmit rozplanul poušť. Osamotnělý pocestník kráčel Smutně smutnou stezkou. Bylo mu tak ouzko, Zlé tušení obtížilo mysl, Mdlobou ledva dále kráčel. – Slyš, jaký to zavál zvuk? To není větrů lkavý vzdech, Toť ztracený je v lese trouby tón. Ještě jeden – žalostně zaznívá, Jak by duchy noční svolával. Či zabloudil někdo v pustinách? Či to lovce divokého hlas? Zahoukne Vojín – za ním celý les; 219 Divý ryk ptáků temnotou se ozve, A opět ticho; stezka však se šíří. Ratolestmi stromů pobluzují Světýlka co bařinou bludičky. A jak dále kráčí Vojín, Jasněji se cesta objevuje; Až pak z lesa ven vystoupí A před sebou Ládčin spatří hrad, Noční temnotou se jasně skvoucí. Všecka okna osvícena stála, Trub a kotlů zvuk zazníval síní, A jak bouře ovívala věže, Jak se lesem neslo větrů lkání, Jak se v blesku rozněcoval kraj: Hudba tak zaznívala, Ples a výskot na hradě se vznášel A pochodně hradbami se skvěly. – Pokraj lesa kdo se míhá Jako stinný obraz noci, Vůkol smutně pozíraje? Slabý jest krok jeho, slabší ještě Vzdychnutí zatajené. K hradu hledí, tajná slova šeptá: Slova kletby? – slova požehnání? – Ozvěna tajemství nejeví. „Bedřichu!“ zvolá tu Vojín; „Bedřichu!“ zahučí šírý les. Postava se blíží, Blíží se a uleknuta sklesne. 220 VI. VI.
Věrného sluhu opět našel mládec, Našel jej stěhujícího se Z hradu i s krajem se loučícího. Nad starcovou radostí slzel jinoch; Však trnul, an se dověděl, Co znamená ten ples ve zpurné noci. Jej žalost hlubší pojala A nikdy, nikdy netěšil se více. – „Ó, pane, drahý pane!“ Bedřich dí; „Když s pole jste mne poslal k domovu, Bych utěšil nevěstu Ládku vaši: Nesnil jsem věru, čeho dočkám se. Ta, jenžto o posledním večeru, Kdy pro vlast v boj kynula povinnost, Tak svatým slibem se zavázala – Ta, jenž vám lhala vroucí lásky city – V tak krátké době vás oklamala! Již mladík jiný opanoval ji; Aj, jeho hladké tváře, všetečné chování, Marné, ba zženštilé povahy Zmocnily se srdce Ládčina. – Ó, pane, drahý pane můj! Nechte ji, nehodnať ona lásky vaší! Mníť, že jste mrtev klesnul v boji – A pro vás neslzí! Když k nám zavála pověst truchlívá O vašem oumrtí – ó, bylť jsem svědkem, Jak líce její lehce zčervenaly, 221 Usmání hrálo ústama lhavýma; Ni jedna z očí nekanula slza. I na bojiště pospíchav A bez nadějné zprávy zpět se vrátiv, Žádný soucit bolu svému nenalezl jsem! – Mohl jsem zde déle dlíti? – Svatební mne zahnal ples; V želu jsem se chtěl ukrýti, By mne přijmul tmavý les! – A vy? ó, rcete, jak se dělo s vámi, Že vás opět nalézám?“ Vojín mlčel; pevně držela jen Ruka jeho meč. Tělo chvělo se, Jak se lípa třese v bouři; Rtům však vyjeviti nelzelo Boj vnitřní. – „Ona mne nemilovala, A láska vnutit se nedá!“ Tak šeptal polohlasně jinoch; A jak se v hradě ples opětoval, Klesnul Vojín k chladné zemi. V boji rekem, v lásce dítětem, Hořce plakal jako dítě v želu; A Bedřich věrný plakal s ním. Ledva první denicí se úsvit Snesl k zemi mlhou zhuštěnou, Bouř se utišila v krajině, I zvuky na hradě umlkaly: Vznášel mír se nade lesní pustinou, 222 Kde nemluvíce ozbrojenci dva K východním se krajům brali; Až pak prvním slunce pohledem Za obzorem hor se ztratili, Nikdy víc se nevrátivše.

Básně v knize Básně (Vybrané spisy Karla Sabiny, svazek 1):