VÝJEVY RANNÍ.

Karel Sabina

VÝJEVY RANNÍ. [Vesna 1837.]
1. 1.
 Slyš! jihu šepotání Tajemně zavívá A chmury temné shání I nebe odkrývá: A vlnkami pohrává I v háj si zavlaje, Až listí opadává A vzduchem tancuje. „Ó, zbuď se ze snův trudných!“ Tak šepce krajině; „Zastav běh vlnek bludných!“ Zavívá k hladině. A země procituje, I vlnky ustanou; A nebe se zbuzuje I oblaka vzplanou. Tuť stromové i hory Radosti se chvějí A zpěvné ptactva sbory Své blaho zvěstují. – 107 Slunéčko jak se zvedne, Uhasne hvězdná zář; Na výši luna zbledne, Až zočí skvělou zář. Však srdce zloby želí, Že jitrem kyne den; Že zpěvy oněměly A pravdou zhynul sen. 2. 2.
 Na nebi skvělá hvězda plane, Aj, totě hvězda mé mladosti; Z obláčků rosná slza kane, Ach, slza to mé toužebnosti. Skvělá se hvězda již schovává, Peruť Jasoňova se chvěje; Mladistvé jitro z noci vstává, Dech vroucí lásky zemí věje. Ach, hvězda zhasla – rosa hyne – K mladosti duch můj zpět pozírá; Než, osvěty kde zář mu kyne, Nový se jemu háj otvírá. 108 3. 3.
 Jako v chrámě svatém – ticho bylo, Černé mraky an se nebem hnaly, Požárův kdy rudých zanechaly, V nichžto zorné jitro se jevilo. I tak skvěle planula Jitřenka, Jak by pustý svět objasnit chtěla; Víc a víc v kol obloha se rděla V plamenném co toužení milenka. Jako v chrámě zbožném – ticho bylo V srdci mém; usnultě žal i trudy, Prchly ducha svádějící bludy, Temné oko mé se vyjasnilo. – Jitrem láska v Jitřence nám kyne; Bludné chmury hynou ve jasnosti, Když se slunce, vítěz nad temností, K jejich zhoubě nad kraje vyšine. Jitrem plesaje jsem hlasně zvolal: „Zhyňte – na věky se v prachu skrýte, Vy, jenž člověčenstvo v tmách vodíte! Osvěty věk statně vám odolal.“ 109 4. 4.
 Na horu jsem vstoupil; pode mnou pak země Probuzovala se v soumračném svítání; Jitřní dechy květin zavívaly ke mně; Zářilať Jitřenka v libém usmívání. Nade mnou tu skály k nebi jsou se pnuly, Pode mnou se pěnné jiskřily potoky; S výsosti tu modré záře mi kynuly, K dolině však luhy vábily mé kroky. Tuť mé srdce blíže vinulo se k zemi, Oko mé k zlatému vzhůru zřelo moři, A duch mladistvýma letěl perutěma Ku pramenu světla, k růžoretné Zoři. 5. 5.
 Již obzor čelo své ruměncem ovinul A pramen září se na nebi rozplynul; Lesk adamantový se rozsil hladinou A Jasoň milostně odhalil tváři svou: Vltava zplesala, že nad ní svitnul den – Jen srdce Pražanů objímal těžký sen. V tom nad Vyšehrad náš ze skalných rozvalin Se slavně povznesl stín Libušin. 110 Velebně skvěla se věhlasná její tvář, Nade hlavou její zlatá se leskla zář; A z úst jí plynula ta slova vznešená: „Památko slávy mé, procitni – Praho má!“ I ztichnul hlas a stín se v mlhu zavinul, Jasoň pak s výše své Pražanům pokynul. Tuť všechno ke slunci obrátilo svůj hled A každý s úžasem hned zočil nový svět; Horoucí slunce pak i srdce zahřálo A lásku k národu, ke vlasti rozžalo. –
Básně v knize Básně (Vybrané spisy Karla Sabiny, svazek 1):
  1. ŽEL.
  2. PÍSEŇ VEČERNÍ.
  3. PROCHÁZKA V SOUMRAKU.
  4. ODPOVĚD.
  5. TAŽNÉ PTACTVO.
  6. ŽIVOTA POUT.
  7. ZPĚVCŮV RÁJ.
  8. NA PLAVBĚ.
  9. BASKYRSKÉ PÍSNĚ.
  10. POD STROMEM.
  11. KDO?
  12. DVOJÍ ŽIVOT.
  13. V ÚDOLÍ.
  14. O SAMOTĚ.
  15. NEOŽELENÝ.
  16. V NOCI.
  17. TAJENSTVÍ.
  18. PŘÁNÍ.
  19. CIZINEC.
  20. POVOLÁNÍ.
  21. Z JARA.
  22. POBÍDNUTÍ.
  23. VLAŠŤOVIČKY.
  24. NAD HROBAMI.
  25. PROSBA.
  26. OTÁZKY.
  27. FIALKA.
  28. V TEMNOSTI.
  29. Z VEČERA.
  30. ZAPOMENUTÍ.
  31. VYZNÁNÍ.
  32. MARNÉ ČEKÁNÍ.
  33. Z JITRA.
  34. PRAHA.
  35. K SRDCI.
  36. PROMĚNA ČASU.
  37. VÁLKA.
  38. DOMOV.
  39. TŘI VĚCI.
  40. NÁMĚSÍČNÍK.
  41. VLTAVA.
  42. ROZENEC POUŠTI.
  43. PLAVBA UTOPENCOVA.
  44. ÚTĚCHA BÁSNÍKOVA.
  45. K BÁSNÍKŮM.
  46. KVÍTEK.
  47. SLZY.
  48. VĚRNOST JINOCHA.
  49. SLUNCE.
  50. ZPĚVEC.
  51. POMNĚNKY.
  52. KU VZDÁLENÝM.
  53. ZPOMENUTÍ.
  54. SLAVNÝ DUB.
  55. PŘÍRODY SEN.
  56. HROBY REKŮV ČESKÝCH.
  57. BLANÍK.
  58. SLOVAN.
  59. POLAN.
  60. VÝJEVY RANNÍ.
  61. SNĚNÍ BÁSNICKÉ.
  62. VÍNEK PANENSKÝ.
  63. UVÍTÁNÍ DĚDINY.
  64. POMNĚNKY.
  65. ZAVÁTÉ LISTÍ.
  66. DVA SNY.
  67. KVĚTINY A BÁSNĚ.
  68. OČI JEJÍ.
  69. JEDNO ZDÁNÍ.
  70. HYACINTY.
  71. BEZ NADPISU.
  72. POSLEDNÍ SLAVÍK.
  73. TVÁ SLOVA.
  74. VE ZŘÍCENINÁCH.
  75. VĚČNOST.
  76. Z MLADISTVÉ DOBY.
  77. SKON.
  78. BEREZINA.
  79. I.
  80. II.
  81. III.
  82. IV.
  83. V.
  84. VII.
  85. VIII.
  86. IX.
  87. X.
  88. XI.
  89. XII.
  90. XIII.
  91. XIV.
  92. XV.
  93. XVI.
  94. XVII.
  95. XVIII.
  96. XIX.
  97. XX.
  98. XXI.
  99. XXII.
  100. XXIII.
  101. XXIV.
  102. XXV.
  103. XXVI.
  104. XXVII.
  105. XXVIII.
  106. XXIX.
  107. XXX.
  108. XXXI.
  109. XXXII.
  110. XXXIII.
  111. XXXIV.
  112. XXXV.
  113. XXXVI.
  114. XXXVII.
  115. VYZNÁNÍ.
  116. NELAJTE PÍSNÍM!
  117. MONOLOGY.
  118. NEPADÁ S NEBE NEŠTĚSTÍ.
  119. TI A ONI.
  120. PRVNÍ POLÍBENÍ.
  121. PRVNÍ LÁSKA.
  122. FRAGMENT.
  123. ROZJÍMÁNÍ.
  124. POMNĚNKA NA HROBĚ KARLA HYNKA MÁCHY.
  125. NA SMRT JANA PERNERA.
  126. NA KARLA IV.
  127. SCHWANTHALEROVI.
  128. PAMÁTCE J. K. TYLA.
  129. PROSLOV.
  130. VÝJEV ZE ŽIVOTA RYTÍŘSKÉHO.
  131. ZLOMKY BÁSNĚ „ČERNÁ RŮŽE“.
  132. PÍSEŇ BERTINA.
  133. ADÉLA.
  134. PÍSEŇ KLÁŘINA.
  135. PÍSEŇ HARFENÍKOVA.
  136. RŮŽE SIONSKÁ.
  137. MARNÉ SNAŽENÍ.
  138. PÍSEŇ V DUCHU NÁRODNÍM.
  139. Z ARIELOVÝCH ZÁPISKŮ.
  140. PÍSEŇ ARNIMOVA.
  141. PÍSNĚ TUŠINSKÉHO.
  142. ZPĚV HRABĚNČIN.
  143. Z VERŠŮ FRIDERIČÍNYCH.
  144. PÍSEŇ DUŠANOVA.
  145. IMPROVISACE DUŠANOVA.
  146. PÍSEŇ HLASIČOVA.
  147. SLOKY IVANOVY.
  148. Z RACKOVA DOPISU.
  149. PARODIE.
  150. Z FRANCOVA RUKOPISU.
  151. PÍSEŇ.
  152. KRÁSNÁ UTOPÍNA
  153. PÍSEŇ VIOLINA.
  154. Z POPĚVKŮ KNIFFOVÝCH.