OD MRTVÝCH K ŽIVÝM

Antonín Sova

OD MRTVÝCH K ŽIVÝM
Až pohrbíš, až pohrbíš a zakopáš, přej podsvětí tomu, jenž slůvka nedí. Až zoufale za ním zavoláš, ty nedočekáš se odpovědi. A ztěžka se ztišíš. Tvá láska, mníš, je navždy už v zemi zakopána, a že se už nikdy nevzchopíš a nikým tak nebudeš milována. Však vzchopíš se přece... A cestou pak si všimneš, jak primule zlatě hoří. Kraj vlnami obilí zasvítí v zrak, zdi hřbitovní oblije zlatem svých moří. Až ze hřbitovních pak vyjdeš vrat, tvůj těžký vlas vzeplá borově rusý. A oči tvé počnou se přec jen smát vstříc všemu, co žíti chce a musí. 85