RADOSTI

Antonín Sova

RADOSTI
Paprsků zlatý vodopád s nebeské výše stéká. Dětských hlasů jak odevšad píseň by zpívala měkká. Či je to radost ztajená na dně až duše ve mně, anebo pohádka zaklená do skrytých hlubin země? V zalitém bouřemi nitru mém na malém ostrohu klečí. Zachránily se zázrakem, pějí a dobrořečí. Vztahují ruce k výším a v dál, velké jich oči v jas cílí. Radosti... Vás jsem se nenadál. Zachráním vás v té chvíli. 123