GLORIA.

Xaver Dvořák

GLORIA.
To ohlas dětství minulého mi zanes’ vánek vzpomínání v hruď, ó Bože, suď mou touhu spásou srdce zlomeného! Je Betlem připraven, ta bědná stáje, jež mimo jesle nic Ti nepodá, však cele vzdá se Tobě, přijdeš-li, jí nezhrdaje. Noc temnou žhavým světlem Svého příští ó rozzáři zas ve mně ve Svůj den, sic neschopen jsem k Tvému, Bože, ve mně útočišti. 13 Své pošli anděly, ať připraví mě na radost nebeského poselství, jež sladké chví se tajemně v jich ekstatické hymně. A mír, jímž oddychuje Tvoje země, jejž zaslíbil’s, kdož dobré vůle jsou, ať přinesou, květ edenu, ať zaštípí jej ve mě! 14