MEMENTO MRTVÝCH.

Xaver Dvořák

MEMENTO MRTVÝCH.
Vzdech bolestný vane to z hloubi, jak šeptán by úzkostí mřel, to tisíce se mnou se snoubí, jak pláštěm oděni popelem těl. Je studánky života vábí, v Tvých vítězných stigmatech zdroj, svou odvahou ve smrti chabí teď, kdy juž za nimi dohřímal boj. Rmut zápasu ještě lpí na nich, krev na ranách čerstvá jim žhne, stín smutku vlá na jejich skráních, mrou touhou blízkosti věčného dne. 32 Hle, plameny sepiatých rukou jak k úpatí kříže Ti lnou, jich modlitby zjitřené mukou, jak zlaté roje včel u ran Tvých vrou. Své srdce jim otevři cele, zkad tryskne jim proud živých vod, v němž obmyti, rytířstvo skvělé, ať Tvojí dozrají Láskou, Tvůj plod, pro věčný hod! 33