ŽALM III.

Xaver Dvořák

ŽALM III.
Z svých bojů všech a zápasů jak vytržen k Tvým nohám klesám, to kouzlem milosti Tvé přivábený jen a ne sám. Tvé nohy v sladké křeči lásky objímám, kde díry hřebů zejí, mé naděje, jež unikly mi, nevím kam, z nich vyrážejí. Všech vzpomínám, kdož u nich kdysi truchlili, ať v zoufalství či v pláči, Tvůj hlas, čím hříšník více zbloudilý, tím zněl mu sladší. 57 Kdys Magdalena ve slz hořkém přívalu se u nich chvěla, svých vlasů nádheru rvouc v službu, bez žalu, jen Tvého těla. Jair u nich zdrcen o pomoc Tvou teskně lkal v své těžké ztrátě, a setník pohan vroucně u nich poklekal a s vírou na Tě. Viz slz mých stálých příval, s očí mých jak proudně tryská, Ty znáš stín minulosti mé, můj skrytý hřích i bol, jenž srdce stiská. Mé ztráty, v nichž můj život hyne, vážíš nesmírné, strach dnů i nocí, mou víru ceníš, jež se k Tobě toužně pne Tvou za pomocí. Tu u Tvých nohou, Vlídný, vytrvat mě nech, než soud Tvůj přejde, až z nadějí mých, vzešlých v ran Tvých kořenech, mír v duši vejde. 58