XVIII.

Xaver Dvořák

XVIII.
Tvá ruka obzory mi otevírá, zřím sladkou pohádku, ó taj! kdes za hranicemi až všehomíra, jak fata morganu, Tvůj ráj. Já dýchám vůni, jež se rozprostírá v niv našich rozteskněný kraj, je nevýslovná, tajemná Tvá Víra, jež činí skutečností sen a báj. Ach, Tvoje Láska odmocnila ve mně vše, co-li rozkošného chová země, mé srdce toužící jen Tebou stůně, v Tvé záři mystické se zemdlen sluně nic necením, vše Tobě dal jsem na pospas: Ty’s Věčnost! v Tobě znik’ mi čas! 86