V.

Xaver Dvořák

V.
Teď ve mně přebýváš, můj s nebe Host, Ty slunce, já však temnost jsem, noc byl jsem před Tebou a teď jsem dnem, já nejsem více já, tak do duše jsi vrost’. Kde zima tesknila, hle, letorost teď vzešel pod Tvým žhavým paprskem, a život zase životem je v něm, a na líchách mu vlní stříbrem ctnost. Dech Tvůj mne skolébává v rozkoš snů, ať život řítí se kams srázem dnů, Tvou cítím božské Lásky vášnivost, jež k srdci Tvému prudce vine mě, vše ve mně ztroskotává tajemně, já nejsem více já, Ty’s do duše mi vrost’. 73