ŽALM I.

Xaver Dvořák

ŽALM I.
Mně všechno odepři a přísný buď, Svůj sladký hlas ó v dálkách stiš, mou pochybností šípem protkni hruď a na můj pláč se nepřibliž. Mé touhy žízeň vínem nenapoj, ať mučím se až ku hrobu, a jiným srdce, balsámů Svých zdroj, jak z alabastru rozlom nádobu. Svůj krok jak Samaritán u mne nezastav, když srdce moje v poušti zprahlé mře, mne neslyš, když ret k Tobě volá žhav a ruka v modlitbě se rozestře. 53 Když za Tebou se třást můj bude hlas, jdi, Božský, neodpověz něm, mnou pohrdni, se zahal ve svůj jas, nech zoufalství mi údělem. – Suď přísně! za hříchy mé hroznou mzdu dej, nevýslovná muka bych nes klat, však v tom buď milostiv – ať v peklo jdu, nech Tebe milovat, nech milovat! 54